Dobrodružství volá.. Copak neslyšíš?(aneb Když je čas jít…)

Změna je tu

Má mnoho podob. Základní charakteristikou je, že přichází narušit stagnaci. Jsme božské bytosti s potenciálem oceánu. A život nechce, abychom si spokojeně plavali a drali se o potravu, do smrti uvěznění v akváriu. Pro hrdiny a hrdinky v našem nitru je to zahanbující představa. Sami sebe spoutat okovy zvyku, předvídatelnosti a ustrašeného ploužení se při zdi. 

Aktualizuj se!

Naše duše chce překračovat mantinely a objevovat nové prožitky sebe sama. Bořit mentální konstrukty strachu z neznáma a falešných jistot navěky věků. 

Vím, že to není jen tak. Vím, že to stojí úsilí. Vím, že je to riskantní. Ale.. Pokud dobrodružství volá, je to nevyhnutelné

Myslíš si, že jsi v klidu, když máš dobrodružnou duši? Když na rozdíl od většiny vítáš změny? No neboj. Pro každého má život v jeho pestrosti svou medicínu. Třeba ta tvá je naučit se klidu. Nebo nadhledu. Strávit čas jen se sebou.

Ne kruh ale spirála

Možná už víš –  myslím, že si nelze nevšimnout – že životní situace se často opakují v kruzích. Děláme stejné chyby, místo abychom tvořili nové. Pro vyskočení z bludných kruhů se obrátíme k mýtům a k tzv. Campbellovu “Kruhu hrdiny.” Heroické eposy, perly řecké kultury, nám budou návodem, jak se vymanit z opakujících se stereotypů. Přerušit zacyklení.

Cesta hrdiny

Odysseova cesta, jako prototyp hrdinské ságy, nám ukáže, co udělat s nutkáním, které na nás dotírá a ruší nám klid. Myslíme si, že se to děje jenom nám. Že jsou to potíže jako trest za to, že si dostatečně nevážíme dobrého bydla. Kdepak! Je to nevyhnutelnost. Výzva, která přichází s přerodem na vyšší úroveň bytí. Hodí nám záchranné lano dřív, než se z nás stane fosilie. A toto volání duše po smyslu, po prožitku, po naplnění talentu, po probuzení našich schopností, po rozšíření poznání…je první etapou na cestě. 

1.Dobrodružství volá 

Poznáš to. Předzvěstí může být nespokojenost, nenaplněnost, chmury, nuda, nesmyslnost.. A najednou se tu objeví nová možnost. Něco, co tu ještě nebylo. Možná tě to láká, možná se toho bojíš. Ale je to tu a neptá se tě na názor. Zatím jen jako nabídka. Zajímavá práce, cesta, láska…

Někdy se stáváme hrdiny navzdory sami sobě

Nejprve vždy dobrodružství (nová zkušenost) přichází v hezké formě, lákavé. V Coelhově Alchymistovi je chlapci nabízená možnost získat poklad. Nová příležitost nám nabízí něco se naučit. Zamilovanost nám může pomoci překonat potíže s rozvázáním přežitých vztahů. A až poté, nenasloucháš-li volání, se znásobí problém, který neřešíš.

2. Odmítání výzvy

Jsme-li ale zabedněnci, do změny nás to dokope. Ale není třeba se stydět. Odysseus, řecký hrdina všech hrdinů, započal právě takto. Byl vyzván jít do Trojské války (cherchez la femme – o Helenu Trojskou, o ní si povíme příště v archetypu bohyně). Měl opustit rodinu, všechno co znal a vydat se vstříc nebezpečí. Je jasné, že váhal. Kdo by ne? Navíc v té chvíli žádným hrdinou ještě nebyl. Byl jen obyčejný král. A tak předstíral šílenství, aby se válce vyhnul. 

Kolik z nás na rovině těla předstírá slabost, vytváří si nemoci, a hledá výmluvy (finance, péče o někoho, zodpovědnost.. ), aby nemuseli udělat změnu, kterou si situace žádá? Ale – tohle nepomáhá. Jsme-li předurčeni jako Odysseus, je třeba jít. Stejně jako Frodo z Pána prstenů si nevybral sám nelehký úkol nést prsten ani Odysseus nevítal možnost jít vstříc smrti. Ale když vykročíme, bohové jsou s námi, stejně jako naši viditelní i neviditelní spojenci. V podobě šťastných náhod, přátel, nečekaných setkání a synchronicit nás dovedou k přijetí výzvy – dobrodružství. 

Když je čas je čas

Rada pro tuto etapu? Neváhej dlouho. Potíže se stupňují a vyslechnutí hlasu k nástupu na novou cestu se stává úporným. A okolnosti se zhoršují. Život si nevybírá. Zvolíš-li stagnaci, tak tě v ní utopí. Klidně nás nechá přijít o všechno, má-li nás to šanci zachránit. Klidně nás zabije, nemá-li náš život vyšší smysl. Vesmír není nepřítel. Je to spojenec. To jen naše materialismem nakažená mysl spěchá s tinitem na ušní. 

Život nás volá: “Proměň pohodlnost v hrdinský akt. Stojí to za to!”

3. Strážci prahu

Tak tedy budoucí hrdina (Odysseus, já, ty, Neo z Matrixu…)  přijímá chtě nechtě výzvu, vydává se na cestu a narazí na práh. Hranici mezi starým a novým světem. Známým a neznámým. A tuto hranici hlídají tzv. Strážci prahu. Nikdo, kdo není připraven dostat se na nový level bytí, přes ně neprojde. V běžném životě mají často podobu našich nejbližších. Rodičů, partnerů, přátel… “Neměň se” “Nedělej to!” “Zůstaň stejný.” “Poslouchej!” “Ne, že máš vlastní hlavu!” Rebelie se trestá. A tak jako v pubertě je třeba se vzbouřit, překonat Strážce prahu a jít dál.

Pracují: 

• S pocity viny: “To bys mi neudělal!” 
• Naším vlastním strachem: “To nedopadne, neriskuj!” “Chceš všechno ztratit?”
• Leností: “Vždyť se máš tak dobře.. víš, kolik to bude stát práce?”
• Pochybnostmi: “Vždyť na to nemáš! “ ”To nezvládneš” “Nemáš talent”
• Pokušením vzdát to: “Ještě se můžeš vrátit” Dostáváme nabídku modré pilulky..

Projít těmito ataky je první velká zkouška budoucího hrdiny. Odděluje tak říkajíc zrno od plev. Je třeba ale vědět, že ve skutečnosti nás jen testuje osud. Naši odolnost, odvahu, schopnost stát si za svou pravdou. I kdyby celé naše známé okolí nás opustilo.. 

Když překročíme, obejdeme, překonáme Strážce prahu, jsme u zrodu hrdiny v nás. Tím to samozřejmě nekončí. 

4. Výzvy 

Překážky! Kdo z nás by je miloval! Ty balvany, které testují naši odolnost. Víru ve svou pravdu. Přinášejí pokušení říct: “Ne, tohle nejde! Na to nemám sílu.” Ale víš co? Máš! Stačí jen opustit idealizovanou představu, že všechno vždy půjde jak po drátkách. Někdy ano a někdy ne. Jde taky o to, poznat, jestli tluču do vrat, které nejsou mé anebo rozbíhám zarezlé panty vlastních dveří. Svého směřování.

Potíže jsou celkem běžnou praxí. Nemají tu manipulační sílu Strážců prahu, kteří nás někdy utaví na pocitech viny, lpění a strachu ze ztráty jejich přízně. Překážky jsou jen normální okolnosti, kdy to drhne. Ale.. Nejsme na to sami! 

5. Pomocníci na cestě

Přicházejí tzv. Pomocníci na cestě. Lidé, situace, informace, synchronicity..  Poradí, usnadní nám strasti. Jako bohyně Athéna šeptala do ouška Odysseovi nebo Morpheus podporoval Nea. Pomohou nést břemeno. Vzpomínáš na věrného Sama, jak Frodovi pomáhal nést tíhu prstenu? 

Když v tvém životě něco nebo někdo brání tvé cestě, je na místě se zastavit. Vklouznout do komůrky svého srdce a vyjasnit si, o čem to je. 

• Výzva napnout síly? 
• Test, zdali to myslím vážně? 
• Nebo jednoduše překážka, kterou je třeba bez řečí překonat? 
• A zvládnu to jen vlastním přičiněním nebo potřebuji pomoct? 
• A jakého druhu? Naučit se novou dovednost nebo potřebuji přímo pomocné ruce spojenců? 
• Kdo v mém okolí je ten, kdo je mi oporou? Moudrým rádcem, ochráncem nebo milujícím podporovatelem?
• Co vyvolalo tyto potíže ? Byla to neznalost, slabost či pýcha?

Odysseus nespadl jako hrdina z nebe. Mnohé potíže si vytvořil sám. Byl bystrý, což o to, ale po přelstění obra Kyklopa mu vlastní ego nedalo, aby se mu nevysmál. Tahle pasáž stojí za to, je synonymem obezřetnosti. Ukazatelem, že od vítězství k pádu nás klidně může přivést pár slov. Leč nepředbíhejme.

Návrat domů

Vraťme se k našemu rekovi. Nerad, ale vyplul do válečné vřavy, která ho značně zocelila. Vybojoval řadu bitev a myslel, že má hotovo. Paradoxně tou nejdůležitější etapou cesty se stal návrat domů. Trval 10 let. Stejně dlouho jako samotné válečné tažení pro krásnou Helenu. 

Konec je začátek

Někdy si možná myslíme, že už jsme to zvládli. Dosáhli mnohého. Po tolika životních bitvách a úsilí můžeme propadnout mylnému dojmu, že máme fakt hotovo. Že je čas odpočinku. Že už jsme vážně dobří! Schopní, úspěšní.. Jenže.. Nejtěžší etapou cesty je tzv. Návrat domů. Do světa, zapouzdřeného ve stereotypech.

Hrdina, jenž pochopil mnohé, se vrací mezi spící, kteří po elixíru poznání nikterak neprahnou. Touží spát dál.

Ačkoli Odysseus byl zdatný bojovník, ta nejtěžší klání – s jeho vlastními slabostmi – ho čekala na cestě zpět. Byl vynalézavý. Jako jediný smrtelník slyšel svádivý zpěv sirén. Připravil se. Námořníkům zašpuntoval uši a sám se nechal připoutat ke stěžni, aby nepodlehl lákavému pokušení. Chytré. A pro nás poučné. Udělat opatření před lákavým pokušením sejít z cesty. Vzít si auto, abychom na večírku nemuseli pít; vypnout telefon, když se potřebujeme soustředit; vyházet sladkosti, když jdeme shazovat pár kil… 

Přeskoč, přelez, ale nepodlez

Všechny mýtické příběhy ukazují jak. Jak ano a jak ne, nechci-li se dostat do úzkých. Jen je třeba stáhnout to na zem, do naší dennodenní reality. Nemusíme do války, abychom si vybudovali kuráž. Odvahu řídit se srdcem, říkat pravdu, nekřivit se před nikým, neutíkat před potížemi. Běžný život nám těchto příležitostí dává habaděj!

• Chválíš něco, co se ti nelíbí?
• Vymýšlíš si výmluvy proč říct ne?
• Souhlasíš s někým, ve snaze zalíbit se?
• Děláš něco, co nesnášíš?

Tak hurá na to! Porazit své vnitřní nepřátele. Pak nebudeš trpět bolestí páteře z bezpáteřního života, vyhořením z přepálení nebo únavou z marnění energie pro nesmysly. 

O čem jsme to mluvili? Ó ano.. o naší touze si odfrknout. A tak si vysníváme ten okamžik, kdy všeho chaosu necháme a budeme jen slastně lenošit. Až to všechno zmákneme. Má to dva zádrhely. Zaprvé nikdy není hotovo a zadruhé ostrov je jen ostrov. 

Nikdy není hotovo

Cože? Seznam povinností nikdy nekončí? Ovšem že ne. Pokud –jako Alexandr Veliký – nepřetneš gordický uzel zašmodrchaného života mečem své koncentrované mysli. “Dává mi to smysl?” “Proč dělám to, co nevede k mému cíli?” Osekáš všechny hlouposti, které tě netěší a nemají valnou hodnotu. A pozor: Strážci prahu číhají i tady.

Ostrov je jen ostrov 

Touha spočinout na krásném místě, v milovaném náručí, odklopeni hojností.. Odysseovi se to poštěstilo. Krásná nymfa mu dala zapomenout na útrapy bojů. Někdy i slastné okolnosti mohou být testem. Po čase stráveném s Kalipsó odolal pokušení zůstat navždy a pokračoval v plavbě. Ostrov je jenom ostrov. Krásný odpočinek, rajské pocity, pohodlí nám dočerpají síly. Ale mohou nás taky ukolébat k věčnému spánku. Tak dobít baterky a hurá na cestu! Dobrodružství stále volá!. 

Nikdo nebo někdo?

Jak Odysseus překonával překážky, jeho mužná síla rostla a byla to jen otázka času, kdy bude svádět boj se svým egem. 

Nejtěžší bitvy jsou ty, o nichž si myslíme, že už jsme je vyhráli

Na ostrově obrů použil Odysseus lest ze všech nejlepší. Pravdu. Nevědomě na otázku oslepeného Kyklopa “Kdo jsi?” Odpověděl “Nikdo!” Mudrci by řekli, že je v cíli své cesty. Hrdina se stal Nikým, bezejmenným, prázdným. Jenže… 

Jakýpak by to byl pro nás vzor, kdyby nám neukázal děsivé následky Pýchy. Zachránil celou posádku a pak jediným uklouznutím o všechno přišel. Vítězně odplouvajíc z ostrova posmíval se přemoženému obru a ego vystrčilo růžky: “Hej ty tam! Víš kdo tě přemohl Kyklope? Já, Odysseus!” Pár slov, které mu tak zajistilo pomstu bohů. Dalších roky putoval sám a s útrapami, než byl očištěn od vlastní domýšlivosti. 

Iniciace

“Má-li vracející se hrdina završit své dobrodružství, musí přestát náraz světa.“  Campbell – Tisíc tváří hrdiny

Je snadné myslet si, že už všechno víme a známe. Že už není kam jít. Což o to, život nás dokáže překvapit. Někdy nejtěžší boje svádíme těsně před cílem. Frodo málem nezničil prsten, Odysseus a Santiago z “Alchymisty” přišli o vše. Neo o život. Zbývá jen s pokorou si přát, abychom jako Odysseus a jiné heroické postavy došli domů. Do svatyně svého srdce. Pak dokážeme měnit realitu jako Neo z Matrixu. Nalézáme poklad Santiaga a přinášíme pramen poznání. 

Odyssea se stala příběhem o Cestě, kterou si den co den volíme svými rozhodnutími.  Proměna obyčejného člověka v hrdinu se neobejde bez přitakání životu a výzvám. Jsme hrdinové a hrdinky našich vlastních mýtů. Náš život může být přežitý nebo prožitý. Jsme bohové a bohyně oděni těly a opásáni odvahou. Kéž prožijeme život plně, radostně a moudře. Pak přineseme světu svůj elixír!

S ♥️Klaudie

Raději POSLOUCHÁŠ nebo se necháváš unášet obrazy? Posloucháš Spotify? Tady najdeš AUDIO verzi k poslechu v ZLEHKA s Klaudií Slunečnou

Chceš tématu vědět víc? Tady js tebou sdílím kousek z mého KURZU „NA CESTĚ HRDINY“👇Celý kurz si můžeš objednat TADY

Pokud tě zajímá víc, tak na Instagramu nebo Facebooku dávám každý den INSPIRATIVNÍ videa – pohlazení pro duši (z procesu tvorby obrazů, z galerie, z cest, básně, texty, astrologické pointy, úvahy, novinky..) Když dáš SLEDOVAT, budou tě provázet na cestě k radosti…což je důvod, proč to dělám 😉

Dvakrát do měsíce mi vychází články a básně s obrazy a fotografiemi v TVŮRCOVSKÝCH NOVINÁCH, kde si můžeš přečíst i zajímavé texty jiných kreativců. Ve vydání Tvůrcovských novin „K ranní kávě“ najdeš mou rubriku Ranní básnění a v „K čaji o páté“ mám rubriku Léčba duše uměním.

Příště budeme pokračovat dál…

DEJ SI ODEBÍRAT novinky a pošlu ti další článek e-mailem