Znáš to. Každý to zná. Chvíle, kdy nevíš kudy kam. Kdy máš pocit, že žádná z cest nikam nevede. Noříš zoufale prsty do hromádky písku, ve kterou se proměnil tvůj hrad jistot.
Cesta do nikam
A to jsou ty momenty, kdy se láme chleba. Nechceme to. A přece.. Jsou nutné. Proč? No my lidé, od přírody líná stvoření, máme rádi status quo. I když už nikam nevede. A tak nás život ve své moudrosti občas postaví před situace, které se zdají neřešitelné. Tyto paradoxní hádanky skrývají mnoho učebních lekcí. Pokud je nedokážeme vyluštit a jsou vážně těžké, zbývá ještě jedna možnost.
Proměna
Změnit se. Kompletně. Totálně. Zemřít pro starý způsob vidění světa. Své staré já pochovat spolu s minulostí. Jako Odysseus stát se Nikým (o něm příště). Po vzoru Fénixe shořet na prach.
“Kdo dokáže začít i pro prohrané hře není přemožen. Byť ztratil sebevíc. Kdo zmoudří následkem ztrát a přitom neztratí svého ducha, ten dokáže víc, než kdyby vyhrál”. K. Gudmundson z knihy Bohyně a býk
Dnes nebudeme rozprávět o těch malých změnách, co musíme udělat den co den. O drobných krůčcích na cestě k lepšímu zítřku. Nejsme na kosmetice. Dnes si povíme o vulkánu, na jehož úpatí se někdy v životě ocitáme. O tom, jak začít stoupat do chřtánu lávy.
V hlavní roli: Fénix
Tvůj Fénix. Tvá síla a schopnost obnovy. Máš ji v sobě. Ano, ty! Jak to vím? No, má ho tam každý. Rozdíl je v tom, zda ho probudí, anebo ne. Zda si dovolí vzplanout a definitivně shořet v oné záři, anebo ne.
“Jsi ochoten nechat se smést, vymazat, zrušit, stát se ničím? Jsi ochoten být ponořen do zapomnění? Pokud ne, nikdy se skutečně nezměníš. Phoenix obnovuje svou mladost jen tehdy, když je spálen – spálen zaživa, spálen až do horkého, rozprášeného popela.”Lawrence – The Phoenix
Jasně. Řeč je o plápolajícím opeřenci, ne o schránlivé slepici. Vždy připravené slepičit. Nastavena na přežívání v kompromisech, patolízalství a sbírání drobků ze země. (Pozor: platí pro obě pohlaví!) Tu ale probouzet nemusíme. Celá společnost, založená na poslušnosti, podporuje “vlezdoprdelství“a všudypřítomné strašení. Hodná holka a hodný kluk mají ale své limity. Fénix je boří.
Změň se nebo zhyň
Všechno, co jsme prožili a nechali být, je tím, z čeho vzniká nový život. To je proces omlazení. Chuť začínat znova a znova.
Někdy nás zaskočí situace, kdy srazit paty nestačí. Kdy od nás život chce víc. Koukneme tedy na hrdinu dlícího v našem nitru. Bájný (víme to jistě?) pták, jehož pověst samovznícení ho předchází, k nám ovšem přilétl z hlubin minulosti.
“Kdo má v sobě Fenixe, nikdy nezemře. Pokaždé, když se rozpadne v prach, znovu povstane zářící novým ohněm.” Lawrence – The Phoenix
To připomíná pohled zenových mistrů. Je třeba – ke skutečné změně – spálit vše staré. Někteří dotahovali tento přístup až do maxima. Spálili své příbytky, knihy… A osvobozeni od svého starého já, začali nanovo.
Řekové nebyli první
Řecká mytologie popisuje nádherného ptáka se zlatým a rudým peřím, který každých 500 let shoří a znovu se zrodí z popela. Herodotos a Ovidius zmiňují jeho cestu do egyptského Města slunce, kde na oltář přináší popel. To připomíná v mnoha kulturách zdůrazněný princip oběti. Tu odevzdáváme – rituálně nebo nevědomky – kdykoli po něčem prahneme. Vzdáním se něčeho ve prospěch něčeho jiného. Času, úsilí, které věnujeme práci…
Je-li ovšem naše oběť vědomá – víme-li, že abychom něco v životě mohli mít, musíme se něčeho vzdát – má násobně větší účinek. Jako ostatně všechno, co neděláme jako roboti.
Hnízdo u Nilu
Ovšem Řekové Fénixe nevynalezli. Jeho předobraz najdeme už v Egyptě (to nepřekvapí, že?) Pták Bennu spojený se sluncem a tedy bohem Ra. Ačkoli jeho peří není plápolavé jako v řecké verzi, jeho symbolika je podobná. Tento pták v hieroglyfech podobný volavce s dlouhým chocholem (sluneční korunou) má svůj speciální znak. Spojený se slovem “zazářit”. V knize mrtvých je popsán jako ten, kdo cyklicky obnovuje čas. Nehoří. Neumírá.
Návrat slunce
Ale symbolika smrti a znovuzrození je tatáž. Neustále se totiž obnovuje. Jako slunce den co den vychází a zapadá. Jeho “oheň” je zářící plamen znovu se objevujícího světla. Egypťané totiž vnímali čas jako klidnou sérii věčných návratů.
Řekové – ti milovali drama. Katarzi, při které staré musí shořet, aby vzniklo nové. Vidíme to i v pohřebních rituálech. Ve hře byl oheň a ne balzamované uchovávání těl. Tak či tak, Egypťané a později Řekové umísťovali Fénixe na prapůvodní pahorek stvoření v Heliopoli (města slunce). Axis mundi, středu světa, odkud se rodí světlo.
Dnes by toto centrum vědění (součást dnešní Káhiry) nejspíš nepoznali. Ale nejstarší dochovaný obelisk světa se tyčí k nebesům a kdoví, zda jiné vrstvě reality, na něj den co den neusedá bájný posel slunce. Připomenout, že existuje cyklicky se projevující a neustále se obnovující život.
Fénix nezná hranice
Egypt a Řecko? Tím nekončíme! Obdobu Fénixe najdeme v Číně, Indii, ve staré Persii.. A samozřejmě v Římě (je něco, co neokopírovali od Řeků?) V Číně, kolébce taoismu, pták Fenghuang symbolizuje harmonii Jin a Jang. Zatímco nesmrtelný pták Simurg byl Peršany uctíván jako oživující vědomá bytost, védský pták Garuda nese rysy znovuzrození. Rané křesťanství připodobňovalo Fénixe vzkříšenému Kristu. Alchymisté zase procesu Transmutace.
Transformace
Proč se tolik zajímat o mýty? No pokud něco znáš, lépe využiješ sílu symboliky. V jakékoli variaci tě Fénix probouzí. Svou schopností udělat hlubokou přeměnu.
Věda nebo pohádka
V kontextu dnešního racionalizovaného pohledu na svět se zdá až udivující, že se opeřenec dostal do jedné z prvních vědeckých encyklopedii. Dnes by si vědci klepali vševědoucně na čelo, jak si dovolit zahrnout ho do příručky spolu s labutěmi a orly. Ale v antice se věda od mýtů ještě neoddělovala. Bohové i příroda byli součástí jednoho poznání.
A tak Plinius v 37 knihách Naturalis Historia shrnul všechno tehdejší vědění od astronomie až po umění. V knize o přírodě dělají Fénixovi parťáky Bazilišek, Jednorožec i Siréna. Můžeme mávnout rukou.… Nevíme ale – stejně jako tento římský učenec – zhola nic o tom, co je bájné a co ne. Snažíme se létat ke hvězdám a mořské hlubiny zůstávají neprozkoumány. Jako naše nitro, povaha života a jeho zdroje. Co si z toho vzít? Pojďme do dnešní doby.
Transpersonální psychologie
Stanislav Grof vidí Fénixe jako symbol psychospirituální smrti a opětovného zrození. Ve chvíli, kdy procházíme náročným obdobím života, známém jako “Temná noc duše” se nám Fénix může opravdu hodit. Je nadějí, že po tmě přichází vždy světlo. A je fuk, jestli zvládneme spálit staré na jedničku. Světlo přijde tak či tak. Jako slunce na obloze. Neptá se, jsme-li perfektní, než se nás dotkne paprsky. Září, protože je to jeho přirozenost.
Shořet nebo jen planout?
Pojďme si tedy shrnout principy, co nám mohou pomoci. Vyber si, co tobě víc vyhovuje. Nebo co žádá situace. Klidnou každodenní obrodu nebo rázné dramatické změny? Kouknem na to.
1. Egyptská cesta slunce
Z hieroglyfů k nám přilétá Benu, se svou schopností klidu a kontinuálního obrozování sebe sama. Slunečným principem. (V astrologii známým jako “seberealizace svého potenciálu.”) Dotýká se zářivého pahorku prvotní podstaty. Stejně tak my.
Když se napojíme na svůj prvotní zdroj, naši světelnou božskou podstatu, můžeme den co den oživovat sebe sama. V praxi to znamená: rodit se s úsvitem a umírat s nocí.
Nastávající den vnímat jako dar času. Možnost plně realizovat svůj nekonečný potenciál. Zkrátka neupínat dychtivý zrak do budoucnosti, ale žít své dary a realizovat své schopnosti teď. Dnes. Ne zítra. Ne až zvládnu břímě povinností.
A každý den propouštět ze své mysli vše
Doslova nechat zmírat vše přebytečné. Ať už k tomu použijeme indiánskou metodu rekapitulace nebo odevzdáváme meditací, modlitbou, psaním… nebo nám odplaví den večerní sprcha.
Nechat to jít. To je to téma. Všechny hořkosti, zklamání, nenaplněné ale i naplněné ambice, lpění i radosti. Usínat prázdní. Bez minulosti. Bez nadějí. Opět být nikým. Až do probuzení být připraveni k naplnění božstvím.
A to je jedna možnost: neustálého obrozování plameňáka v sobě. Klidná, nenásilná a vědomá cesta Benu, egyptské předlohy Fénixe
2. Řecké drama – umění transformace
Vím. Nejde to vždy jako po másle. Přeci jen máme v sobě mnoho z řeckého ducha. Inklinujeme k divadlu:
- Dennodenní dramata.
- Vyšilování z hloupostí.
- Extrémy vrcholů a propastí. Chvíli na obláčku, pak duši potaženou černočerným suknem.
- .Životní krize. Náhlé pády, potíže, nemoci…
Jejich nevyhnutelnost uvidíme až později. Nebo nikdy. Bez schopnosti nadhledu se někdy zdá život nepředvídatelný. Ačkoli takový není. Bujná plevel začínala jako semínko, to přeci víš!
Na některé bolesti života je potřeba radikálnější léčbu. A tehdy přichází Fénix. V jeho samovzněcující podobě
Identifikovat vše, co nám brání v radostném naplňování potřeb naší duše. Zjistit, kde všude jsme si nasadili pouta, udělali z povinností mříže. A v čem už ledva dýcháme. A pak…spálit v sobě na prach iluze nenahraditelnosti, předsudky, všechna “To nejde” a “Mám smůlu”, viny, lpění a různé varianty “Musím”. Zapomenout na chyby, selhání své i druhých.
Plát a nevyhořet
Vzplanout. Ve vášní pro život. V tomto ohni poznání a smrti starého se znova obrodit. Začít. Znovu. Jinak. Dát šanci své duši zažívat svět v jiné verzi. Spálit na popel strach ze smrti a selhání, potažmo ze života. Pomalu nevyhořet bezduchou každodenností beze smyslu. Odvážně se pouštět do nového, opustit vyšlapané chodníčky. Něco se naučit.
Neumíš to? No a co!
Láká tě kytara, tanec bez limitů, hebrejština nebo studium brouků? Do toho! Ochutnej život v mnoha podobách. Máš v sobě divokost i ladnou eleganci. Dej jim šanci se projevit. Zkoušej, bádej, zavři se do poustevny. Cokoliv chceš. Kam tě vede tvá duše. Raduj se jako dítě. Novýma očima rezignuj na shnilé vztahy a nudné práce. Zatuchlé konstrukty, přežitá přátelství, negativce a pasti tradic.
Odměnou ti bude sebeobnovující energie. Věčný proud mládí. Kvalita života, který není o přežívání. Staneš se plamenem. Máchnutím křídel svého vnitřního Fénixe zazáříš. Povstaneš z popele přežitých strastí a obrodíš se. Nechť tvé paprsky jako slunce zahřejí svět!
S ♥️Klaudie
Raději POSLOUCHÁŠ nebo se necháváš unášet obrazy? Tady jsem pro tebe připravila další VIDEO s namluveným textem na YouTube 👇
Posloucháš Spotify? Tady najdeš AUDIO verzi k poslechu v ZLEHKA s Klaudií Slunečnou
Pokud tě zajímá víc, tak na Instagramu nebo Facebooku dávám každý den INSPIRATIVNÍ videa – pohlazení pro duši (z procesu tvorby obrazů, z galerie, z cest, básně, texty, astrologické pointy, úvahy, novinky..) Když dáš SLEDOVAT, budou tě provázet na cestě k radosti…což je důvod, proč to dělám 😉
Dvakrát do měsíce mi vychází články a básně s obrazy a fotografiemi v TVŮRCOVSKÝCH NOVINÁCH, kde si můžeš přečíst i zajímavé texty jiných kreativců. Ve vydání Tvůrcovských novin „K ranní kávě“ najdeš mou rubriku Ranní básnění a v „K čaji o páté“ mám rubriku Léčba duše uměním.
Příště budeme pokračovat dál…
DEJ SI ODEBÍRAT novinky a pošlu ti další článek e-mailem
