Je fuk, jestli si myslíš, že ano. Můžeš mu na záda házet všechny výsledky tvých ambic i strachování, ale to na věci nic nemění. Neexistuje. Toto moderní slovo je jako mnoho dalších. Snaží se zjednodušeně zdůvodnit, proč jsme někdy v háji.
Iluze nebo realita
Než si řekneme, proč neexistuje a co s tím, pojďme kousek zpátky, abychom pochopili souvislosti. Význam původně latinského výrazu ‚districtus‘ znamená sevřený, tísněný, stlačený. Ve 14. století se už v angličtině objevil jako ‚stress‘, což vyjadřovalo zejména fyzický nátlak. Takže až novodobý význam ( od 20. století) se rozšířil i na psychické napětí.
Hodní a zlí bráchové
Stres je relativně nový kulturní konstrukt
Zasloužil se o něj Hans Selye, který ho popsal jako reakci těla na požadavek. Než zdomácněl jako vysvětlivka všeho a výmluva pro všechno, měl dvojí význam. V jeho pojetí se rozděloval na tzv. ‚eustress‘, a ‚distress.‘ Eustress‘, ten hodný, neškodný popud, motivující k činnostem, bez kterého bychom nenalezli ani sílu zavázat si tkaničky. A jeho zlý bratříček ‚distress‘, který nás karabáčem tlačí k výkonům, na které v podstatě nemáme chuti nebo sil.
Rozklíčuj potíže
Dnes slovo stres zlidovělo. Stalo se skladištěm všech nelibých pocitů bez rozlišování. “Jsem ve stresu” může znamenat cokoli. Někdo na mě tlačí… Nestíhám… Tělo vypovídá poslušnost… Neumím uhájit své hranice… Někdo po mě chce cosi, co nezvládnu…Neumím to… A bojím se to říct… Kladu na sebe požadavky, které jsou nereálné… Dělám si hlavu ze starostí, co nejsou moje… Dělám z komára velblouda… Potřebuji zpomalit… (doplň si nekonečný seznam)
Nebo čarovná formulka “Teď nemůžu, jsem ve stresu..” Prachsprostá omluvenka pro nedělat, co nechci. Než na tuto skládku přihodíme své “Mám stres” a podpoříme tak svou sebelítost v image oběti, pojďme se krátce zamyslet. O co tu vlastně jde. A získat zpět svou sílu situaci změnit.
Aby bylo jasno
- Nezpochybňuji, že život přináší potíže.
- Nezpochybňuji, že se občas cítíme na draka.
- Nezpochybňuji, že svět se nám snaží hodit na záda víc, než unesem.
- Zpochybňuji naučenou slabost.
- Zpochybňuji klamnou myšlenku, že se s tím nedá nic dělat.
- Zpochybňuji program “Jsem oběť okolností”
Preferuji osobní sílu. Máme ji v sobě. Pojďme ji probudit!
Za slabostí je síla
Proč to tak rozpitvávat, když nám stačí na každou lapálii jeden výraz a každý ten tlak chápe? Protože nejde jen o to, jak se smířit s “mírou opotřebení způsobenou životem” (jak Shelye definoval stres) či jak eliminovat stresory ze svého okolí. Ani jen diagnostikovat u sebe jednu ze tří fází reakce těla na stres – tedy poplach, rezistenci a následné vyčerpání. Chceme víc! Odhalit svou Achilovu patu. Čemu neporozumíme, to proměníme jen stěží.
A pokud si myslíš, že lze změnit vnější svět bez vnitřního pochopení, jsi vedle, jak ta jedle
Poznat a změnit
Pojem stres ztratil svou vypovídací hodnotu a stal se popelnicí pro každý náš diskomfort. A tím, že nerozlišujeme a nepojmenováváme pravým jménem, co nás tíží, brání nám to porozumět, co se v nás děje. A následně změnit příčiny. Nejde tu o slovo. Ve hře je toho mnohem víc, než pouhé vymlouvání se. Jde o vnímavost. Respekt ke svému tělu a duši.
Žijeme v hlavě
Víc a víc. Přestáváme vnímat jemné nuance, signály svého těla. Pocity nelibosti. Nemoci a bolesti. Varovný prst: “Hej, tudy cesta fakt nevede!” Znamení, že když je dost, je dost. Zoufalé volání duše po introspekci. Po tichém rozhovoru sami se sebou. Kladením si otázek:
- Líbí se mi to?
- Chci to?
- Má to vůbec smysl?
Odkrytí podstaty
Jde o rozpoznání skutečného pocitu.
Kdybychom to nemohli nazvat ‘stres’, jak bychom popsali, co přesně teď cítíme?
- Bolest, strach, úzkost, únavu, marnost..? Odpor?
- Kde to vnímám v těle? Na co mě napětí upozorňuje?
- Je to strach, únava, tlak, nejistota, přetížení?
- Je to emoce nebo už tělesná reakce?
- Je to moje nebo převzaté od okolí?
- Jaká potřeba se zatím skrývá?
- Kde jsem překročila své hranice? (= nechala si je překročit)
- Pomůže mi zpomalení nebo revoluce?
- Touží má duše po změně nebo bezpečí?
- Co právě teď nutně potřebuji? Klid, ticho, odpočinek, pevné hranice, podporu, akci…
Co bych udělala, kdybych nemusela fungovat pro druhé?
Co s tím?
Někdy je na vině jednoduše únava, protože je toho příliš. Nebo je energie zablokovaná, protože to vpravdě nechceme dělat a jsme vnitřně v odporu. Jakmile popíšeš konkrétní stav (například napětí) místo “Jsem ve stresu”, hledej důvod, který to vyvolal. A jakmile víš CO je konkrétní stav a PROČ se to děje, cesta k tomu, JAK to změnit, už tak obtížná není.
Praktický postup
Co pro sebe mohu udělat. A pro druhé dělám zcela běžně…
1. Odstranění nálepky
Ve chvíli, kdy vymažeš slovo stres, mozek ztratí univerzální šuple, smetiště na všechny negativní emoce. A ty pak najdeš konkrétní pocit. A s tím už se něco dělat dá! Strach. Nechuť. Tlak hrudi. Ztuhlá šije. Kámen v břiše. Identifikuješ pocit, emoci, bolest a snáze se dopracuješ k východisku. Zablokované energii.
2. Pojmenování
Zapomeň na stres a dej jméno svým potřebám.
- Únava chce odpočinek
- Strach chce bezpečí
- Přetížení chce pomoc a zjednodušení
- Vztek chce autenticitu a respekt k vlastním hranicím
- Bezradnost chce podporu
- Smutek chce uvolnit zadržovanou bolest a nechat něco odejít
- Nejistota chce důvěru v život
- Nespokojenost chce nový směr a tvořivou změnu
- Ztuhlost chce pohyb, hluboké dýchání a pomalé kroky vpřed
- Chaos emocí chce uzemnění a přírodu
- Pocit “nic nemá cenu” se chce propojit s posláním a smyslem
Výmluvy
Když nezatěžujeme významy slovo ‚stres‘ a už víme, kde nás tlačí pata, pojďme se kouknout, proč neděláme to, o čem víme, že je pro nás to pravé.
- Nedostatek energie. Změna chce energii. Řešení: doplň energii a příprav se na změnu.
- Strach a nedostatek sebedůvěry. Řešení: představ si nejhorší a přijmi to.
- Zaměření se na materiální svět (nepochopení spirituálního přesahu) Řešení: plně přijmi, že nejsi jen tělo.
A dál?
Už je to snadné. Víš, co dělat, jak sebe sama spasit a nečekat na záchranu zvenčí. Jak přestat trápit tělo a duši. Jak zahodit klišé stresu a navzdory všemu a všem, udržet svou mysl jasnou a vnitřní dítě v bezpečí.
Není to svět, co nás drtí, je to jen naše vlastní přitakání okolnostem
A sami sobě nejlepší oporou, přebývat ve svatyni svého srdce a skrze ně šířit do světa radost a hluboký klid. Kéž se staneš živým pramenem pro svět, který se den co den převléká do strašáka stresu!
S ♥️Klaudie
Raději POSLOUCHÁŠ nebo se necháváš unášet obrazy? Posloucháš Spotify? Tady najdeš AUDIO verzi k poslechu v ZLEHKA s Klaudií Slunečnou
Chceš o tématu vědět víc? Tady s tebou sdílím kousek z mého KURZU „NA CESTĚ HRDINY“👇Celý kurz si můžeš objednat TADY
Pokud tě zajímá víc, tak na Instagramu nebo Facebooku dávám každý den INSPIRATIVNÍ videa – pohlazení pro duši (z procesu tvorby obrazů, z galerie, z cest, básně, texty, astrologické pointy, úvahy, novinky..) Když dáš SLEDOVAT, budou tě provázet na cestě k radosti…což je důvod, proč to dělám 😉
Dvakrát do měsíce mi vychází články a básně s obrazy a fotografiemi v TVŮRCOVSKÝCH NOVINÁCH, kde si můžeš přečíst i zajímavé texty jiných kreativců. Ve vydání Tvůrcovských novin „K ranní kávě“ najdeš mou rubriku Ranní básnění a v „K čaji o páté“ mám rubriku Léčba duše uměním.
Příště budeme pokračovat dál…
DEJ SI ODEBÍRAT novinky a pošlu ti další článek e-mailem
