Žít “na pohodu”

Zdá se to jako science fiction? Jako něco, co se dělá o dovolené a “až jednou…” A pohodových dnů jako šafránu? Nebo jsme v zajetí zastaralého konceptu vlastní hlavy, která nám tvrdí, že všechno je třeba si odedřít a život je v zásadě obtížná, strastiplná pouť. 

Je libo recept na výjimečné dny?

Pojďme to přehodnotit. Zařadit pohodu do běžného dne. Udělat všední nevšedním. První si ale definujme, co znamená život “na pohodu”. V detailech se budeme lišit, ale myslím, že v zásadě se shodneme na několika důležitých kriteriích. Vnitřní klid a pocit štěstí. Žádné drama a užívání si krásy života. Tedy dny bez zbytečného stresu, bez překážek, které se zdají nepřekonatelné a bez potíží, které nám působí druzí lidé. 

Věcí, které nechceme, je určitě mnohem více, ale pro začátek nám bude stačit toto. Než se ale dobereme k tomu, jak dosáhnout pohodovějšího bytí, je třeba zbavit se toho, co zabírá místo v naší mysli.

1. Nepřidávat ale odebírat

Většinou se domníváme, že abychom žili opravdu hezky, musíme k tomu něco mít. Na tomto principu samozřejmě funguje reklama, která nám vnucuje pocit, že pokud získáme něco, co nám nabízí, budeme se už navždy houpat v rajském opojení. To je samozřejmě klam. Protože každá z věcí tohoto světa nás může uspokojit jen na určitou dobu. Je tedy náhražkou za opravdový pocit radosti a štěstí. Aby bylo jasno, neznamená to, že se šmahem vzdáme všech věcí a tím dosáhneme Blaženosti. Může se to stát, ale pravděpodobnější je, že pod mostem a na mizině se nám moc dobře nepovede. Pít dobrou kávu z hezkého hrníčku nebo mít pěkné místo k žití má taky svou hodnotu. 

Čeho je dost – toho je příliš

Jde spíš o to, že tento svět je přehlcen věcmi, zážitky, potažmo tužbami. Na tom něco chtít není nic špatného. Špatné je očekávat od jakékoli věci spásu. Lačnit po čemkoli natolik, že ztratíme soudnost, kolik daný požitek (tedy i zážitek nebo vztah) ve finále bude stát. A nebavíme se o mincích, ale o energii. Tedy tím pádem obětovat příliš mnoho pro nepříliš důležité “věci”.

Dej si rande se sebou

Zpomal a definuj si, co opravdu v životě chceš

A je úplně jedno, jestli to má materiální podstatu, duchovní přesah nebo je to téma vztahů. V každé z těch oblastí si ujasni, co potřebuješ. Dopřej si prostor pro zjištění, co je vlastně prioritou tvého života. A jestli kráčíš po té cestě nebo bloudíš ve slepé uličce. 

Co je psané to je dané

Mít to v hlavě nestačí. Napiš si to. Pak uvidíš, zdali to, co v životě děláš, míří tímto směrem.. Toužíš-li např. po spřízněné duši a jsi pořád v práci nebo nemáš dobrý vztah ani se sebou, tak tvůj fokus směřuje úplně jinam. A partnerství to není. 

Nechceme být přeci jako rozjívené děti, které se ocitnou v obchodě a pobíhají od jedné hračky k druhé. Ve finále nedostanou nic. Nebo si něco chvatně vyberou, ale v hlavě jim zůstává plno dalších, s pocitem, že by se jim možná líbily víc. 

Aktualizuj se

Nejlépe každý měsíc, minimálně jednou ročně. A nemáš to jednou provždy hotovo! Věci se mění tak, jak se proměňují naše životní okolnosti. Mobil tě vyzve, kdy se chce aktualizovat na novou verzi. A stejně tak tě upozorní nefungující věci ve tvém životě, přílišný stres a potíže, že je načase…aktualizovat se. 

Přehodnocení věcí není selhání, je to vývoj. Dovol si tedy škrtat přežité cíle, zbytečné odbočky a stanovuj opravdu živé mety. Neměly by to být ani zbytečné ambice, které nejsou tvé. 

Kompasem budiž ti tvé srdce. Když plesá, je to tvůj cíl. Když cítí povinnost bez radosti, jsi mimo svou mísu 

Budeš se honit za něčím, co ti energii vezme místo toho, co ti energii dá. Nepřišli jsme na tento svět proto, abychom se trápili, ale proto, abychom se učili žít svůj potenciál, tvořit a vnášet radost do života.

2. Za vším hledej…energii

Je to neoddiskutovatelný fakt. Ke všemu potřebujeme sílu. Získávat ji a neztrácet. Kráčejíce jako somnambulové – okouzleni projeveným světem – to většinou vůbec neřešíme. Tu a tam únavou padáme, jindy sršíme jako supernovy. Můžeme to samozřejmě svádět na okolnosti, ale to nám nepomůže. Abychom dokázali žít “na pohodu” je třeba nárokovat si opratě do vlastních rukou. Naučit se říkat “ne” tomu, co nám nesvědčí a “ano!”tomu, čím život zkrásní.

Vynech ‘musím‘

“Mohu, pokud budu opravdu chtít” zní hodně líp. ‚Musím‘ představuje břímě a těžký život. Není pravdivé. Je to jen nastavení, měnící se v kontextu času.

Prvním principem zachování síly je nevkládat energii do nesmyslných počinů 

Nesmyslem míním to, co ti nedává smysl, co nemůžeš vyřešit a co je jen přehazováním hnoje z jedněch zad na druhé. Proto okolnosti s vnitřní silou nejsou v přímé úměře. To, na čem záleží, je uvnitř tebe. A co s tím má společného pohoda? No, úplně všechno! Pojďme se podívat jak ještě neztrácet sílu. 

Nepředstírej 

Energeticky náročné a nikoho tím neobalamutíš. Být někým, kým nejsi, a to z jakýchkoliv důvodů, snažit se zavděčit nebo dělat, co nechceš “ze soucitu”, je obrovská energetická ztráta. Jednat autenticky, za všech okolností ze své vnitřní pravdy, posílí. Kdo je důležitější, než tvá vlastní duše?

Nelam si hlavu 

Na názorech druhých nesejde. Často si děláme starosti, zda budeme přijati, jestli s námi okolí souhlasí, jestli sdílí naše vidění. Ačkoliv to může být příjemné, na ničem z toho ve skutečnosti nezáleží. Je to tvůj život. Tvá cesta. Tvé prožitky. Ty zaséváš budoucnost. Nikdo za tebe nebude žít tvůj život. A i kdyby ti stokrát tleskali nebo tě zrazovali od tvé cesty, není to důležité. Jsi to totiž ty, kdo ponese důsledky svého myšlení a svých činů. Proto jediným arbitrem pravdy je tvé já!

Co tě netěší nedělej

Co nemáme rádi, děláme mizerně. A ve finále jsme naštvaní. Snaž se umožnit druhým, aby ti pomohli v tom, kde nemáš svou sílu. Jinak bychom to mohli nazvat delegováním. Chápu tvé vnitřní námitky. Není vždy komu předat práci. Zvláště, když si myslíme, že sami to uděláme nejlíp nebo když opravdu není, kdo by danou věc udělal. 

Ale když si dopřejeme prostor pro zamyšlení, můžeme najít řešení, jak nedělat to, co děláme s nechutí. Protože energetická ztráta, která za tím stojí, je nemalá. A my potřebujeme palivo na to, abychom si zařídili život svých snů.

3. Návyk radostného bytí

Není to shůry dáno. Je to návyk. Nikdy nekončící trénink sebe sama

Vnímáme-li životní okolnosti jako trenažér mysli, pak všechno, co se nám životě děje, nás posunuje k našemu lepšímu já. Od pocitu, že jsme jen třískou ve větru osudu a pasivně odevzdaní vlivům druhých lidí, k vědomému rozhodování se. Odpovědnost za vlastní život je vlastně odpovědí na okolní svět. A tu reakci máme vždy ve vlastních rukách. Tedy.. pokud námi nezmítají emoce.

Kdo to tu má na povel?

Stalo se ti někdy, že odpověď ti vypadla z úst dříve, než bylo záhodno? Nebo po probdělé noci s hlavou zašmodrchanou starostmi se náhle lusknutím prstů vyjasnilo? Či strach s očima jak mlýnská kola vypálil obří stíny na plátno tvé představivosti… a nic z toho se nenaplnilo? 

Známe to všichni. Situace, ve kterých splašené emoce nebo neukázněná mysl přeberou vládu nad vědomou pozorností. Tak jako v managementu, hierarchie je důležitá. Ty jsi šéf. 

Emoce jsou kontrolní mechanismus, hlava je koordinátor a tělo výkonná složka. Všichni musí spolupracovat, ale ty neseš vizi

Řídit? No nejprve sebe

Ačkoli praxe vnitřního pozorovatele je součástí všech spirituálních směrů, tentokrát koukneme do manažerských technik. Teorie self-leadership (sebevůdcovství) říká, že každý z nás může vědomě řídit své myšlení, emoce a chování místo toho, aby byl řízen náladami okolí nebo očekáváním druhých. Používá 3 strategie. Nic nového pod sluncem, ale zkus praktické kroky:

1. Práci s vlastní disciplínou 

• Všímej si co děláš
• Nastav si vlastní cíle
• Odměň se
• Osvoj si prospěšné návyky
• Uprav prostředí kde se pohybuješ

2. Řízení vlastního myšlení

• Vědomě pracuj s vnitřním dialogem
• Přepiš svá limitující přesvědčení
• Vizualizuj si
• Situace interpretuj vědomě

3. Přirozenou motivaci

• Najdi vnitřní smysl činnosti
• Propoj ho s vnitřní identitou
• Dělej věci co odpovídají tvému já

Staň se radostí 

Buď tím, s kým je dobře. Stěžovatele a nositele špatných zpráv nemá nikdo rád. Primárně má každý co dělat sám se sebou. Poslouchat cizí nářky nebo katastrofické scénáře – na to nikdo zvědavý není. Že ty neskuhráš? No, udělej si malinký test. 

Celý den (a když zvládneš, tak celý týden) si nepostěžovat vůbec na nic. Dobře si všímej sebe sama. I komentování nepřízně počasí je stížnost. I láteření nad povinnostmi je výtka. Ano, i kritizování tam patří.

Potkávej se s radostí

Život je moc krátký k setkávání se s těmi, se kterými nám není dobře. Hledej, kdo povznáší a probouzí v tobě to nejlepší 

Dvojitá radost se zmnohonásobí. Když se potkáváš s lidmi, kteří jsou inspirující, nezatěžující a bytostně šťastní, tvé vibrace to velmi posílí. Všimni si, jak vypadá pár nejbližších lidí, kterým daruješ svůj čas. Hlava ti v tom neporadí. Ráda politikaří a preferuje potkávání se s těmi, kteří jsou výhodní. Ekonomicky nebo energeticky. Ale o tom to není. Netoužíme-li být parazity nebo energetickými upíry, naše pozornost by měla směřovat jinam. 

Srdce může být lepším ukazatelem. Jednoduchá indicie: pokud si dovolím s tím člověkem být ve své autenticitě a nic nepředstírám… je mi dobře?

Všímej si

Zbytečně život komplikujeme. Stačí sledovat energii, jakou kdo na nás působí. Nedá se zfalšovat. Buď je nám s někým hezky nebo ne

Zní to snadno viď? Zbavit se harampádí, dělat co tě těší, potkávat se s těmi, kteří otevírají tvé lepší já, soustředit se na pozitivní stránku věcí a jít si za svou vnitřní pravdou. Teoreticky to víme, ale dodržovat den co den tyto zásady chce trochu disciplíny a spoustu bdělé pozornosti. Proto jsem jako pomocníka vytvořila Věčný Inspirátor “52 týdnů na pohodu”. Trocha praxe každý týden je víc, než hromada teorie.

Jsou chvíle, kdy se nám to nepodaří a sklízíme následky. Ale o dokonalost tu nejde. Každým uvědoměním se posunujeme blíž a blíž k životu “na pohodu”, osvobozeni od nesmyslných strastí a myšlenkových kolotočů. A každý malý krok se počítá…

S ♥️Klaudie

Chceš trénovat týden co týden a skutečně praktikovat dovednosti? Věčný inspirátor pro pohodový život si prohlédneš zde. Najít ho můžeš u mě v galerii nebo objednat TADY

Raději POSLOUCHÁŠ nebo se necháváš unášet obrazy? Posloucháš Spotify? Tady najdeš AUDIO verzi článků k poslechu v ZLEHKA s Klaudií Slunečnou

Pokud tě zajímá víc, tak na Instagramu nebo Facebooku dávám každý den INSPIRATIVNÍ videa – pohlazení pro duši (z procesu tvorby obrazů, z galerie, z cest, básně, texty, astrologické pointy, úvahy, novinky..) Když dáš SLEDOVAT, budou tě provázet na cestě k radosti…což je důvod, proč to dělám 😉

Dvakrát do měsíce mi vychází články a básně s obrazy a fotografiemi v TVŮRCOVSKÝCH NOVINÁCH, kde si můžeš přečíst i zajímavé texty jiných kreativců. Ve vydání Tvůrcovských novin „K ranní kávě“ najdeš mou rubriku Ranní básnění a v „K čaji o páté“ mám rubriku Léčba duše uměním.

Příště budeme pokračovat dál…

DEJ SI ODEBÍRAT novinky a pošlu ti další článek e-mailem