Míváš pocit, že čas se zrychluje? Tak tak stíháš všechny své plány a závazky. Jestlipak víš, co se stane, když zpomalíš? Ne, správná odpověď není, že svět se zboří. A už vůbec ne, že všechno přestane fungovat. Možná se stane něco mnohem zajímavějšího. V článku si ukážeme benefity, které získáš, když si dovolíš zvolnit tempo a na chvíli vystoupit z kolotoče výkonu.
Když dost je dost
„Moderní člověk si myslí, že o něco přichází — o čas — když nedělá věci rychle. Neví však, co si počít s časem, který získá, kromě toho, že ho zabije.“ Erich Fromm
Kolikrát jsme si řekli, že až toto doděláme, konečně si odpočineme? A v reále místo skleničky šampaňského už frčíme za dalším cílem. Přemýšlela jsem nad tím, proč se to děje. Důvodů může být několik:
- Strach z toho, že když nebudu mít věci pod kontrolou, všechno se sesype
- Potřeba zavděčit se druhým a dokázat tak výkonem svou hodnotu
- Nebo přepnutí sebe sama do režimu autopilota
Tyto hlubší motivy skryté pod “spěchám, mám toho moc” teď spolu nevyřešíme, zamyslet se nad tím musí každý sám. Ale rozpoznat, proč dělám to, co dělám, je krokem ke svobodě.
Pokrok nepomáhá
Představ si krásnou pohodovou chvíli, láhev dobrého vína a romantickou večeři. Pohled do očí a bum! Zčistajasna je s vámi u večeře vetřelec. Ne ten z filmu, ale neméně skutečný kazič nálady. Je malý, skladný a neodbytný. Vyzvání o ostošest a pokud jej zvedneš, atmosféra se posune do arktických oblastí.
Kapesní otrokář
Možná jsi to ty, kdo sahá po telefonu, místo vychutnávání si západu slunce nebo tiché chvíle u jezera. Možná jsi to ty, kdo neumí vypnout ani o víkendu. Možná jsi to ty, komu vládne telefon a když zazvoní, je to skoro jako vojenský příkaz: Pozor! Do mobilu hleď!
Možná jsi to ty, kdo si spletl pomocníka se šéfem. Kdo cítí nutkavou potřebu sloužit každému cinkání. Copak jsme zapomněli, že je tu s námi sotva pár let a už mu otročíme?
Uvědom si: to, že někdo volá, neznamená, že ty jsi na příjmu. Zásadou každé komunikace je obousměrnost. Nikdo – ani ty – by neměl být dotčen, když se hned nedovolá. Vlastnit mobil s sebou nenese povinnost být stále k dosažení.
Žiješ nebo funguješ?
Jedeme dál. Vyřizujeme. Organizujeme. Plánujeme. Plníme. Dá-li Bůh, jednoho dne prozřeme. Heuréka! Stali jsme se mistry v zařizování života, ale tak trochu ho zapomínáme žít. Radost se vypařila.
Zamotali jsme se do něčeho, čemu filozofka Anna Hogenová říká “Obstarávačky”. Odškrtáváme si úkoly, schůzky, nákupy, termíny. A najednou je večer. Možná nám nechybí čas. Možná nám schází správná perspektiva.
Polož si otázku: Kolik z dnešního dne mám skutečně prožito a kolik jen obslouženo?
Objevování místo dobývání
Jedním z ukazatelů je postoj. Dá se život dobýt anebo objevit? Principem agresivních dobyvatelů bylo vždy více získat, dosáhnout a hlavně být první. Rychlost byla výhodou. Objevovatelé si cenili jiný přístup. Dravost vystřídala potřeba poznat a pochopit.
A jak se na život díváš ty? Toužíš ho vydrancovat nebo se jím nechat překvapit?
Jak z toho ven? Ať už zvolíme cestu Alexandra Velikého a gordický uzel chaosu rozsekneme jediným rozhodnutím “Takhle už ne!” anebo s trpělivostí pomalu rozmotáváme sítě – nakonec nezbývá, než eliminovat, co nás netěší. Pojďme se podívat pro inspiraci na jih. A pak taky na sever.
Umění nedělání
Zpomalení není ztráta času. Je to návrat ztracených hodnot
Kdopak by neznal italské Dolce far niente – sladké nicnedělání? Jižní národy jsou vzorem v praktikování siesty. Umíme to i my? Ti nejefektivnější manažeři si meditaci, nicnedělání i všímavost dokáží naplánovat i do diáře. Není to špatné, ale je to slabá náhražka za doopravdickou schopnost nedělat NIC bez plánu, bez času a bez ambice něco tím dokázat. Třeba si zlepšit tlak nebo následný výkon.
Cvičení: Kdysi byl luxusem majetek. Dnes je luxusem čas, klid a možnost nikam nespěchat. Dovol si to! Každý den aspoň chvíli. Každý týden aspoň jeden den. Každý měsíc jeden týden. A každý rok celý měsíc. A pak už to umíš!
Severský Niksen
„Nevyžaduje to nic jiného, než dovolit si chvíli nedělat nic, bez konkrétního cíle či účelu.“ Annette Lavrijsen
Annette Lavrijsen zpopularizovala nizozemský koncept Niksen – umění nedělat vůbec nic užitečného. Nejde o lenost ani prokrastinaci. Je o chvíli bez cíle. Sedět na lavičce. Dívat se z okna. Pozorovat mraky. Pít kávu bez telefonu v ruce. Jen tak být. Annette si všimla, jak je to pro lidi překvapivě náročné. Byli jsme vychováni v přesvědčení, že hodnota člověka souvisí s tím, co dělá.
Život jako projekt
Odmalička slyšíme: “Buď akční, nezahálej, využij čas, něco dokaž…” A tak máme tendenci proměnit v projekt úplně všechno. Dokonce i odpočinek. Neodpočíváme proto, že je to příjemné. Odpočíváme proto, abychom byli později efektivnější. A dnes k tomu máme dokonce i univerzální vyplňovač prázdnoty – internet.
Proč je to špatně? Během nicnedělání totiž mozek není vypnutý. Naopak. Když přestaneme soustředit pozornost na konkrétní úkol, tak začne spojovat zdánlivě nesouvisející věci, zpracovávat zážitky, hledat nová propojení, vytvářet nápady. Právě proto nám tolik dobrých myšlenek doteče při procházce, ve sprše, ve chvílích maximálního uvolnění. Shrnuto, podtrženo, chceme-li přijít na něco originálního, neřkuli geniálního, musíme zpomalit a uvolnit hlavu.
Cvičení: dopřej si každý den něco udělat jen proto, že ti to přináší radost, a ne proto, že to k něčemu vede
Rychleji neznamená lépe
“Život ve spěchu se nevyhnutelně stává povrchním. Když spěcháme, kloužeme po povrchu a nedokážeme navázat skutečné spojení se světem ani s druhými lidmi” Carl Honoré
Carl Honoré tak jednou narazil na knihu pohádek zkrácených na 1 min. pro zaneprázdněné rodiče. Už už po ní sahal, jako jeden z nich, když tu si uvědomil absurditu situace. Už i pohádky začínáme podřizovat výkonu a rychlosti. A tehdy si položil otázku: “Kam vlastně spěchám?”
Ve své knize Chvála pomalosti se tento nejznámější populátor hnutí Slow zabývá civilizací posedlou zrychlováním. Ukazuje, jak kult rychlosti pronikl do práce, do jídla, do vzdělávání, do vztahů. I cestování se stalo zběsilým pospícháním za zážitky.
Tempo giusto
Není tak podstatné, kolik míst navštívíš a kolik úkolů splníš, ale jak hluboce je prožiješ a jaký ti přináší význam. S kvantitou se vytrácí kvalita a tak Carl radí najít u všeho své “tempo giusto”, tedy správné tempo.
“Tajemství spočívá v rovnováze: místo abychom dělali všechno rychleji, dělejme věci správnou rychlostí. Někdy rychle. Někdy pomalu. Někdy někde mezi tím” Carl Honoré
Rezonance
Sociolog Hartmut Rosa nepsal o zpomalování. Zabýval se tím, proč navzdory všem technologiím a možnostem ztrácíme kontakt se životem. Máme rychlejší dopravu i rychlejší přístup k informacím. Logicky bychom měli mít více času.
Tohle mě vždycky fascinovalo. Když se podívám na nekonečnou dřinu a boj o přežití předků, sama sebe se ptám: Kde ten ušetřený čas je? Máme ho? Kdepak!
Odcizení
Rosa na to má odpověď. Čím více času technologie ušetří, tím více aktivit do něj nacpeme. Říká tomu dynamika modernity, která vyžaduje neustálý růst, inovace a zrychlování. Výsledek? Odcizení. Sobě, druhým lidem, přírodě, světu. Věci se nás přestávají dotýkat. Všechno se stává položkou na seznamu.
Problém ale není rychlost sama o sobě. Ani nejde o to mít více času. Jde o to, mít více okamžiků, ve kterých se nás život skutečně dotkne. Rosa to nazývá Rezonancí a navazuje tak na Ericha Fromma. Tento německý filozof si všiml, že moderní člověk stále více měří svou hodnotu tím, co má a co dokázal. Ve své knize Mít, nebo být tvrdí, že jsme zaměnili bytí za vlastnění.
Spojení
Hartmut Rosa říká, že člověk nepotřebuje více věcí ani více zážitků. Potřebuje znovu pocítit živé spojení se světem. Když se nás dotkne obraz, hudba, krajina, poezie, květina ve váze… Odpovíme. Něco se v nás pohne. Promění nás to. Nastává rezonance. A ucítíme, že opravdu žijeme. A právě spěch podle něj tuto kvalitu ničí.
Zamyšlení: Dalo by se říct, že krása a zpomalený čas jsou jedněmi z bran k rezonanci. Jaká je ta tvá? Čemu dovolíš, aby se opravdu dotklo tvého srdce a proměnilo tě?
Pár argumentů navíc
Jen tak letem světem si shrneme další důvody PROČ zvolnit. Zdravotní vynecháme, ty jsou nabíledni.
- Prázdný prostor pro vnitřního génia
Potřeba každou skulinu v životě zaplnit aktivitou znemožňuje životu, aby nás překvapil některým ze svých kouzel. Mnoho umělců, spisovatelů a vědců mělo své procházky a chvíle zdánlivého nicnedělání. Inspiraci si nelze naplánovat od 3 do 5. Přichází, když se jí zlíbí.
2. Ticho ve světě neustálé stimulace
Dříve lidé uměli čekat. Jen tak být. Dnes každou mezeru okamžitě vyplníme. Čekání v kavárně. Cesta vlakem. Okamžitě vytáhneme telefon. Copak už neumíme být chvíli sami se sebou?
3. Čas k dozrání
Ne všechno se řeší aktivitou. Některé věci potřebují odstup, čas a trpělivost. Jen si vzpomeň, kolika přehmatů se člověk dopustil zbrklou reakcí, rychlou odpovědí a uspěchaným závěrem.
4. Svoboda neužitečnosti
Nemusíme být užiteční každou minutu svého života. Jak říkal Osho: jsme-li příliš užiteční, vždycky se najde někdo, kdo nás zužitkuje.
Umění degustace
Je ti už doufám jasné, že tento článek není o tom, proměnit se v želvy. Je o tom, nepobíhat v krysím kolečku a měnit tempo podle situace. Mám ale dojem, že zpomalení je nedostatečně oceňováno. Jako bychom nedokázali pochopit, že chceme-li si vychutnat dobré víno, kouzlo okamžiku, obraz, píseň, let motýla, šálek kávy, milování… ve zrychleném módu to nedokážeme.
Tak jako potrava chce být dobře strávena, tak i okamžiky chtějí být hluboce a naplno prožity. V rychlém tempu kloužeme po povrchu, hledajíce nové a nové zážitky tam, kde jsme ještě nedokázali vstřebat ty předchozí.
Kouzlo pomalých procházek, dlouhých rozhovorů, psaných dopisů, věcí tvořených ručně a s láskou nasytí tvé buňky čirou radostí. Zpomalení není cíl. Je to metoda, jak plně vychutnávat život …
S 🧡 Klaudie
Chceš trénovat týden co týden a skutečně praktikovat dovednosti? Věčný inspirátor pro pohodový život si prohlédneš zde. Najít ho můžeš u mě v galerii nebo objednat TADY
Raději POSLOUCHÁŠ nebo se necháváš unášet obrazy? Posloucháš Spotify? Tady najdeš AUDIO verzi článků k poslechu v ZLEHKA s Klaudií Slunečnou
Pokud tě zajímá víc, tak na Instagramu nebo Facebooku dávám každý den INSPIRATIVNÍ videa – pohlazení pro duši (z procesu tvorby obrazů, z galerie, z cest, básně, texty, astrologické pointy, úvahy, novinky..) Když dáš SLEDOVAT, budou tě provázet na cestě k radosti…což je důvod, proč to dělám 😉
Dvakrát do měsíce mi vychází články a básně s obrazy a fotografiemi v TVŮRCOVSKÝCH NOVINÁCH, kde si můžeš přečíst i zajímavé texty jiných kreativců. Ve vydání Tvůrcovských novin „K ranní kávě“ najdeš mou rubriku Ranní básnění a v „K čaji o páté“ mám rubriku Léčba duše uměním.
Příště budeme pokračovat dál…
DEJ SI ODEBÍRAT novinky a pošlu ti další článek e-mailem
