Toužíme po dokonalosti nebo po celistvosti? Chceme být sami sebou nebo jen špatnými napodobeninami cizích vzorů? Být přirozený, dělat co říkám a říkat, co si myslím. Chodit s maskou je vysilující. Být v jednotě se sebou a nevytvářet iluze je energeticky nejméně náročné. Jak ukazuje příroda! Jezero nepředstírá, že je moře a netouží se schovávat studem, že jeho šat není blankytně modrý. Prostě tu je a my můžeme se zadrženým dechem pozorovat tu nádheru.
Stvoření, které je samo sebou.
Máme se dost rádi? Necháváme se dostatečně hýčkat a opečovávat? Dovolíme si to? Všechno vychází z nás. Když jsme k sobě dost laskaví, nedovolíme, aby nám někdo ubližoval. Chráníme se. Dopřáváme si láskyplnou péči. A pak jsme schopni milovat a býti milováni. Kvést do krásy.
Plout nekonečnou dálavou, s radostí v srdci a nebem nad hlavou..
Je realita skutečně skutečná? Nebo je jen snem? Iluzí našich smyslů? Sněním, jako tvrdí indiáni, utkaným propojením denního a nočního snu. Obojí vytváří celkový obraz, sen našeho života. A za ním, jako za kouzelným zrcadlem, vykukuje pravá realita, skutečný svět. Čeká na naše probuzení. Neříkal…