Přijde chvíle, kdy člověk dojde na konec Cesty, lehce znejistěn tím, co nastane teď. A v ten okamžik bezčasí náhle zjistí, že to je jen odpočívadlo a další malebná Stezka se pro něj vine do údolí.
Tak také pro mě se po prošlapané Cestě Poznání otevřela nečekaně Cesta Srdce… Dárek od Existence, nečekaný a milosrdný. A drahokamem se stalo setkání s krásnými lidmi na SouLadění na Sázavě. Tuto báseň, která tam vytryskla z lesního pramene věnuji právě Jim 🙂
