Dokonalost. V dnešním světě zaměňována za umělohmotnou symetrii opakovatelného. Přesto, o přírodě můžeme směle prohlásit, že je dokonalá. A to právě svou “nedokonalostí”, tzn. přirozeností, jedinečností každého prvku a pomíjivostí. Je stále v pohybu a procesech růstu a zanikání. Každý list, každá květina je jiná. Každý dílek je součástí krásy celku.
Obraz nás vtahuje do obdivu k jedinečnosti. I člověk je květinou, která je nádherná ve své celistvosti, se všemi přehmaty, zoubky času i prožitými zkušenostmi.
Vede k lásce a respektu. K sobě i druhým.
