V hlubinách moří jsou námi neprozkoumané světy. A možná k nim má přístup každý z nás. Bez ploutví a kamer můžeme zahlédnout divokou přírodu a nespoutanou krásu. Ve snech, meditacích a obrazech se napojíme na naši fantazii, schopnost uvidět i nespatřitelné. Třeba tento mořský kaktus, posetý drahokamy. A kdo ví? Třeba to tak je. Jules Verne o tom věděl své.
Žít, tak přímo a neohroženě. Kvést…navzdory sopečnému prachu. Fotografii na obraze jsem pořídila na Hawaii, kdy uprostřed nicoty, vyprahlé pláně, zpříma kvetly vysoké divizny, obří sestřičky našich zhýčkaných bylin.Neuvěřitelný pohled! A věděla jsem, že poselství houževnatosti musím předat v obraze. Nakonec vpravdě nezáleží na vnějších…
Jak často si to dovolíš? Ponořit se do hlubin nádhery svého nitra.. Proč nás tolik fascinuje moře? Jeho krása, barva, hlubina, divokost, nekonečná rozlehlost.. Věčně se proměňující fáze přílivu a odlivu. Dálavy i vlny skotačící na pobřeží. Jeho očistná síla. Sůl, vtahující do sebe…
Dívka z dávných časů Děvčátko na cestách Úmorem staletí Kdopak tě asi zná Když drží tě v objetí Děvčátko křehké mluvící s kameny Kdopak to pochopí že jdeš světy- bez změny Kdopak ti umí číst z očí tvé zármutky Jak letmo padající list zachytit pohnutky …