Jasné barvy, sluneční záře. To všechno v nás vyvolává optimismus a nekomplikovanou radost ze života. Tolik připomíná veselí dítěte! Motýl, symbol duše a lehkosti bytí se dotýká naší pravé podstaty. Čisté, nefalšované, světelné.
Náš život. Možnosti, které nám skýtá. A mantinely našich vlastních omezení, strachů a předsudků, kterými se Životu bráníme. Zavíráme se do malých ohrádek a klecí, vězníme svou duši, která touží létat a prožívat plnost stvořeného světa v jeho velkoleposti. Nejsme přeci ovce, tupě následující stádo.…
Procitni a nebude, co vysvětlovat. Probuď se a oceníš, o čem „v realitě“ sníš. Otevři svůj vnitřní zrak a spatříš ráj. Pak všechno a každý, koho se dotkneš bude proměněn.
Tao, o kterém se promluví, už není pravé Tao. Proto oklikou, příměry, příklady, obrazem, písní, letmým dotekem.. kroužíme kolem tohoto pojmu. Tao. Velké mysterium. Vše, co nás obklopuje a cosi navíc. To, co je za slovy, plnost v prázdnotě. Smysl všech věcí. Nádoba ducha. Bůh.…