Vznést se. Vidět z výšky dokonalého nadhledu. Letět nekonečným prostorem, plachtit po větrných skluzavkách a chytit dobrý vítr. S lehkostí plout prostorem, pak vrhnout se střemhlav a bleskurychle zachytit kořist. Vystopovat tak s bezchybností bojovníka vlastní slabosti, zachytit je do spárů a nemilosrdně sprovodit ze světa. A zase se vznést a kroužit s ostatními, beze strachu z výšky, beze strachu z pádu…nekonečnou spirálou bytí.
You May Also Like
Obraz z kolekce „Posvátná divočina“ ukazuje propojení vnitřního a vnějšího světa. Potřebujem to jako sůl! Divokost. Přírodu. Bez limitů a uspořádanosti civilizace. Jsou místa, kde nevedou silnice a můžeš cítít dotek prvotna. Jsou místa, kde se cítíš jako doma, ani nevíš proč. Jsou místa, která…
Jasné barvy, sluneční záře. To všechno v nás vyvolává optimismus a nekomplikovanou radost ze života. Tolik připomíná veselí dítěte! Motýl, symbol duše a lehkosti bytí se dotýká naší pravé podstaty. Čisté, nefalšované, světelné.
Zastavit se. Spočinout v náruči Existence. Nabrat síly. To klidné, tiché, usebrané naše vnitřní já touží po onom vytržení ze spárů civilizace: „Tam na konci světa, v příbytku duše, tiše usedám.“ Každý z nás to potřebuje. Nejen introverti, i extroverti. Chvíli pro sebe. Čas, strávený…