Pod povrchem všedností proudí život jako láva. Ta horoucí, životodárná míza Matky země.
Obraz vede ke kontemplaci nad tématy změny, proměny, transformace. V každém okamžiku odhodit závoj nepodstatností a ucítit tep života.
Láska. Mysterium. Velké tajemství života. Podstata samotné Existence. Co ale považujeme za lásku, je často jen spleticí karmických vazeb, závislostí, strachů ze samoty, obchodních dohod, vztahů „něco za něco“. Dříve či později sklouzne k soupeření, nenávisti, závisti a potřebě měnit druhého. Vztahy jsou potřebnou součástí…
Zastavit se. Spočinout v náruči Existence. Nabrat síly. To klidné, tiché, usebrané naše vnitřní já touží po onom vytržení ze spárů civilizace: „Tam na konci světa, v příbytku duše, tiše usedám.“ Každý z nás to potřebuje. Nejen introverti, i extroverti. Chvíli pro sebe. Čas, strávený…
Umění přirozenosti, klidu, konání nekonáním a tiché spočinutí v lotosovém sedu. A stejně tak posvátnost každodenního života, práce konané s radostí a totálnost v přítomnosti. Zen nezná včera a zítra, jen plnost tady a teď.