Odkud pocházíme – kam jdeme – a proč přicházíme na tento Svět? Když si, oproštěni od běžného vidění, zatančíme se svou Duší souladný tanec, uvědomíme si, že Jiný svět, ze kterého jsme přišli, nám dal poklady. A o ně je třeba se rozdělit. I když je nám někdy těžko. I když lidé poklady nepoznají. I když je neumí vždy moudře užít.
Protože každý z nás byl něčím obdarován a může naplnit svůj osud, jen daruje-li dál. Pak uvidíme, že jsme obklopeni dary ostatních a Svět nám zkrásní…
Přijde chvíle, kdy člověk dojde na konec Cesty, lehce znejistěn tím, co nastane teď. A v ten okamžik bezčasí náhle zjistí, že to je jen odpočívadlo a další malebná Stezka se pro něj vine do údolí. Tak také pro mě se po prošlapané Cestě Poznání…
Naše srdce ví, kudy jít…to jen náš hloupý zvyk nad vším rozumovat namísto prožívání; zvažovat pro a proti namísto skoku do živoucího Neznáma. To jen náš strach, fantazírující katastrofické scénáře, nám brání Žít s otevřeným srdcem, dávat úsměv a projevovat lásku… Najdeme-li v sobě…
