Zastavit se. Spočinout v náruči Existence. Nabrat síly. To klidné, tiché, usebrané naše vnitřní já touží po onom vytržení ze spárů civilizace: „Tam na konci světa, v příbytku duše, tiše usedám.“
Každý z nás to potřebuje. Nejen introverti, i extroverti. Chvíli pro sebe. Čas, strávený jen sám se sebou.Jak řekl klasik – v té nejlepší společnosti. Rozjímat, meditovat, relaxovat, lelkovat, koukat nebo…jen tak být. V lůně přírody, ve vlastním srdci, v příbytku své duše.
A pak…plni síly…Hurá do světa!
Láska. Mysterium. Velké tajemství života. Podstata samotné Existence. Co ale považujeme za lásku, je často jen spleticí karmických vazeb, závislostí, strachů ze samoty, obchodních dohod, vztahů „něco za něco“. Dříve či později sklouzne k soupeření, nenávisti, závisti a potřebě měnit druhého. Vztahy jsou potřebnou součástí…
Carpe diem e memento mori! Užij dne a pamatuj na smrt! Jen na pozadí smrti, tedy konečnosti všech věcí, může člověk opravdu prožívat život. Jen když uvědomíme, že něco může skončit, že něco může být naposledy, prožíváme situaci naplno. Rozumově samozřejmě chápeme, že nic se…
Jít. Běžet. Letět životu vstříc! S lehkostí laní a bezelstnou radostí dítěte. Navzdory překážkám, navzdory únavě, navzdory pochybnostem. Jít životu naproti. I když se bojím. I když se nedaří. I když mi nevěří. Jít pořád dál. V ústrety novým výzvám a novým dobrodružstvím. Tak si…