Obraz obklopuje jemným sněním. Oparem s polibky měsíce.
Je odkazem na Stříbrný vítr Fráni Šrámka. My všichni, jako románoví hrdinové, potřebujeme naději. Onu křehkou touhu, se kterou se žije líp. Sílu, která nám odklízí ze života překážky a proměňuje polopravdy v průzračný pramen.
Když zavřeš oči a ponoříš se do jiného světa. Když omámeně zíráš na nekonečnou mořskou pláň. Když pozoruješ hravé poskakování zeleně v korunách stromů. Když tě dlaně větru polaskají na tváři. Když v sladké závrati chceš navždy uchovat ten pocit.
Obraz ti pomůže rozpomenout se. Na tu rozlehlost. Radost v bezčasí. Nekonečnost života, kde důležitost stírá své kontury jako stopy v písku a umožňuje prožít přítomnou chvíli.
