Jednoduchost. Plnost. Propojení všech věcí. Světlo a stín. Obraz jde do skutečnosti za slovy. Do autentické jednoznačné přítomnosti. Přináší poselství vnitřního klidu. Dokonalé harmonie spočívající nikoli ve statické strnulosti, ale v proudění všech věcí, dějů. Tao je prázdná nádoba. Má v sobě potenciál všech možností.…
Obraz oslavuje Život – největší mysterium, tajemství všech dob. Nic o něm nevíme. Přesto se po něm v naší kultuře dostatečně nepátrá a neoslavuje jeho posvátnost. Spokojili jsme se s mikroskopy a uklidňujeme se pozorováním našich těl. Naši žízeň po pravdě ale těžko napojí suché…
Zastavit se. Spočinout v náruči Existence. Nabrat síly. To klidné, tiché, usebrané naše vnitřní já touží po onom vytržení ze spárů civilizace: „Tam na konci světa, v příbytku duše, tiše usedám.“ Každý z nás to potřebuje. Nejen introverti, i extroverti. Chvíli pro sebe. Čas, strávený…
Skála na obraze promlouvá. je majestátní a vznešená. Zažila už leccos! Vede nás k síle, která je uvnitř nás. Fotografie na obraze odráží skutečné místo. Italskou Kalábrii. Skálu, prosluněnou kanonádou paprsků, za celá tisíciletí nashromážděnou energií. Můžeme z ní čerpat uvědomění, že i my máme…
Fotografie na obraze ukazuje Valle de la Luna (Měsíční údolí) v Bolívii. Místo, které jakoby nebylo z toho světa. Procházela jsem podivnou krajinou a představovala si, jaké by to asi bylo, stát tu osaměle ve svitu luny a nechápat, jak jsem se tu ocitla. Zvětrale…
Siesta. Pro mnoho jižních národů běžný pojem. Nutnost, vedoucí k ochraně těla a pohodovému životnímu stylu. Můžeme se na ni naladit, ačkoli venku fičí vítr nebo se z nebe spouští nekonečné proudy vody? I když obloha vypadá, jakoby na ní někdo zapomněl odložený ocelový poklop?…
Obraz ukazuje krásu. Bez komplikací a konceptů mysli. A neustálého řešení něčeho, co často ani není naše. Přináší radost pohledem na jednoduchou krásu květiny. Bez konfliktů a společností implikovaných strachů. Jaký je svět za růžovými skly? Řečeno slovy skeptiků: ‚nepravdivý‘. Ale co když je všechno…
Máme ho zapotřebí. Ve světě chaosu, hektickosti, velkých cílů a mnoha slov. „Teplé pohlazení„, hřejivou náruč, poklid zlatavého paprsku slunce, beztiché ticho přírody.. Neocenitelný dar, ničím nezaplatitelný poklad. Láskyplný dotek.
Když se nás dotkne láska, ta jemná, bezpodmínečná síla, naše srdce zaplaví něha. Není to spalující vášeň ani závislostní kmitání mezi bolestí a nadšením. Na obraze se promítá skutečné propojení, spříznění duší a láska bez podmínek. A není důležitý předmět tohoto citu. Láska mateřská, láska…
Květiny, ty křehké bytosti, které v nás vždy probudí něhu a harmonizují naši duši. Louka posetá těmito drahokamy, koberce indických mandal, seskládaných z voňavých květů..nebo tento chrám s květinovým zdobením, manifestující a oslavující krásu. Obraz připomíná kouzlo jemnosti v dennodenním životě. Nutnost nechat se obklopovat…
Na obraze je květ ze stromu Bódhi (Ficus religiosa), pod nímž Buddha došel osvícení. Je symbolem magické moci, nerozlučně spjat s probuzením do pravdy. Obraz nám připomíná, že kdykoli se cítíme být sami nebo něco nemůžeme „vyřešit“, je třeba vejít do meditace, stavu ticha a…
Je život jen sen našeho ducha? Všechno napovídá tomu, že ano. Pokud tomu tak je, mohlo by být cílem našich snah, aby to byl pokud možno sen vědomý a nikoli nevědomý. Obraz ukazuje, že sníme-li vědomě, tedy uplatňujeme efektivně tvůrčí imaginaci, může nám život nadělit…