Máme se dost rádi? Necháváme se dostatečně hýčkat a opečovávat? Dovolíme si to? Všechno vychází z nás. Když jsme k sobě dost laskaví, nedovolíme, aby nám někdo ubližoval. Chráníme se. Dopřáváme si láskyplnou péči. A pak jsme schopni milovat a býti milováni. Kvést do krásy.
Toulat se pod ochranou mohutných perutí. Kondor má rozpětí křídel až 3 metry. Dost na to, aby skryl člověka před spalujícím sluncem. A kolik mají asi andělská křídla? Možná na to neexistují míry..
Síla ženy. Plodící, tvořící, přijímající. Rodící a ochraňující vše živé. Prastarý archetyp věčné jinové síly, která je ukryta v každé ženě. Napoj se na tento proud ženství, vyvěrající z kořenů Matky země, půdy, rostlinstva, řek a hlubokých jezer! Uzdrav sebevědomí žen, po tisíciletí odtržených od…
Žijeme v ráji. Víme to? Užíváme si to? Míra našeho štěstí je přímo odvislá na naší schopnosti vidět a ocenit krásu, která se nám ukazuje den co den. Pohled na květinu oblaží naši duši, chce to jen… Zastavit se, pohlédnout a nechat tu tichou krásu…
Žít v blahobytu. Právoplatné právo duše v těle. Hojnost financí, prostředků k možnostem, příležitostem, radostem, které tento vesmír bytostem poskytuje. Ale co když si někdo zamění prostředek za cíl? Zúží velkolepost proudění na pouhé hromadění? Král Mídas si přál proměnit na zlato vše, čeho se dotkne.…
„Kdo umí zacházet se svou nehybností, dlouze ji míchat a tím opatrně přivést k životu?“ Lao´C Ano, kdo z nás umí trpělivě vyčkávat, až se znamení na semaforu života změní na zeleno? Kdo umí proměnit ošklivé, co vstupuje, na krásu při výstupu. Hněv na pochopení.…
Tao, o kterém se promluví, už není pravé Tao. Proto oklikou, příměry, příklady, obrazem, písní, letmým dotekem.. kroužíme kolem tohoto pojmu. Tao. Velké mysterium. Vše, co nás obklopuje a cosi navíc. To, co je za slovy, plnost v prázdnotě. Smysl všech věcí. Nádoba ducha. Bůh.…
Celistvá bytost. Animus a anima. Žena a vnitřní muž. Muž a vnitřní žena. V nekonečné záplavě světa her a okolností, být stále u sebe. Ve spojení. Se sebou, s druhými. Vědomí, láskyplní. Máme svůj věčný odraz v druhém člověku? Nebo spíše ve říši Platónových ideí?…
Vše je jedno. Jsme spojeni s listem, snítkou máty, kamenem, celou planetou i nejvzdálenější hvězdou galaxie. Propojení si uvědomíme ve chvíli, kdy mátový odvar ochladí horkost našeho těla, krystal očistí prostor a květina nám děkuje za péči a závlahu.. Kdy stoupáme na horu a v…
Slunce, moře a sny…na plátně. Nezávislé na podzimních plískanicích, mrazivých ránech a všudypřítomné šedi Bílá. Symbol čistoty. Světla. Šaty nevěsty, bílé písečné pláže, sněhové pláně, racci i andělská křídla.. Nepopsaný list papíru. Všechny barvy spektra. Možnosti, ty žité i dosud či nikdy neprožité. Plnost prázdnoty.…
Přišlo to v jednom okamžiku. Projevil se svět. V nekonečné pestrosti a nádheře divadelních převleků. v jeden okamžik tu bylo vše. Rej masek, záře i stíny. A tak den co den se s úsvitem rodí i celý náš vesmír. Proloupnutím oka, rozevřením zřítelnic nastává zrod…
Vesmír. Nekonečně přátelský. Srdečný a láskyplný. Vesmír, jako hřejivá kolébka našich snů. Je to na tvém vidění. Vnímání. Na tvém postoji. Jsi tvůrce svého světa. Vesmírnosti kolem nás i v nás. Já ho vidím jako otevřenou náruč! A co ty?