Je jedno kde a jak dlouho. V týpí nebo v maringotce. Na břehu jezera nebo v srdci velkoměsta. Být sám se sebou.Se svým vyšším já a celým svým životním příběhem. Být alespoň na chvíli poustevníkem, oproštěným od vlivů zvenčí. Od lákadel, které nás odvádí od nás samotných. Zrekapitulovat svou cestu, přehodnotit cíle a sny.
A pak…očištěn…vrátit se do tepu života.
Obraz z kolekce „Slunce v duši“ přináší uvědomění světa hýřícího barvami. Je svět takový, jak si přeješ? I když tvá odpověď může znít ne, přesto – čemu věříš, to se stává realitou. Ať už je s tím tvé srdce spokojeno nebo ne, tvá mysl maluje…
Fotografie na obraze ukazuje Valle de la Luna (Měsíční údolí) v Bolívii. Místo, které jakoby nebylo z toho světa. Procházela jsem podivnou krajinou a představovala si, jaké by to asi bylo, stát tu osaměle ve svitu luny a nechápat, jak jsem se tu ocitla. Zvětrale…
Toulat se pod ochranou mohutných perutí. Kondor má rozpětí křídel až 3 metry. Dost na to, aby skryl člověka před spalujícím sluncem. A kolik mají asi andělská křídla? Možná na to neexistují míry..