Hledáme bezpečí. Nejprve v mateřském náručí, poté v širší rodině, partnerství, mezi přáteli, v komfortní zóně toho, co známe. V určité životní etapě nám jistotu mohou dodávat i věci, domov, zaměstnání a iluze předvídatelné budoucnosti. Ale touha po bezpečí vyvolává stagnaci a závislosti. Nespokojenost z nenaplněných očekávání.

Jak tedy zrajeme a odpoutáváme se od denního snění začínáme si uvědomovat, že bezpečí můžeme nalézt pouze ve svém srdci. Tam se nachází náš domov, útočiště, pevný střed. V nás jsou ukryti ti nejlepší ochránci, strážci naší duše a naší životní cesty. Vnitřní muž, pramen naší síly a vnitřní žena, studnice láskyplnosti. Vnitřní matka, která nás vždy utěší a nakrmí naši duši. Vnitřní otec, střežící naše hranice. Vnitřní mudrc, který nám dává potřebný nadhled. A tak je vnitřní dítě, naše radost, hravost a bezstarostná přirozenost v pohodě. A může tvořit.

Ano, máme-li pevné srdce, jsme u sebe doma. V bezpečí.