Zlatá, hřejivá, zahalená do podzimních barev. Vládkyně období procházek ztichlou krajinou, s ještě posledními paprsky slunce před zimními námrazami. Kouzelnice chameleonských proměn a superrychlého svlékání stromků. Ano, po slovensky TA jeseň, je v češtině mužského rodu. Ale uznejte – kdo jiný dokáže tak měkce hýčkat, v čase usrkávání teplého čaje než žena?
Jednoduchost. Plnost. Propojení všech věcí. Jednota s celkem. Světlo a stín. Obraz jde do skutečnosti za slovy. Do autentické jednoznačné přítomnosti. Přináší poselství vnitřního klidu. Dokonalé harmonie spočívající nikoli ve statické strnulosti, ale v proudění všech věcí, dějů. Tao je prázdná nádoba. Má v sobě…
Celistvá bytost. Animus a anima. Žena a vnitřní muž. Muž a vnitřní žena. V nekonečné záplavě světa her a okolností, být stále u sebe. Ve spojení. Se sebou, s druhými. Vědomí, láskyplní. Máme svůj věčný odraz v druhém člověku? Nebo spíše ve říši Platónových ideí?…
Umění přirozenosti, klidu, konání nekonáním a tiché spočinutí v lotosovém sedu. A stejně tak posvátnost každodenního života, práce konané s radostí a totálnost v přítomnosti. Zen nezná včera a zítra, jen plnost tady a teď.
