Zlatá, hřejivá, zahalená do podzimních barev. Vládkyně období procházek ztichlou krajinou, s ještě posledními paprsky slunce před zimními námrazami. Kouzelnice chameleonských proměn a superrychlého svlékání stromků. Ano, po slovensky TA jeseň, je v češtině mužského rodu. Ale uznejte – kdo jiný dokáže tak měkce hýčkat, v čase usrkávání teplého čaje než žena?
Obraz ti připomíná jemnost a lehkost bytí. Tvou schopnost tančit životem a vznášet se nad přízemností takzvané „reality“ Zvyk dělat si starosti – zvláště z věcí, které neovlivníme a z imaginární budoucnosti – je pouhým zlozvykem. Bohemia upomíná naši pradávnou schopnost být v každém okamžiku…
Je život jen sen našeho ducha? Všechno napovídá tomu, že ano. Pokud tomu tak je, mohlo by být cílem našich snah, aby to byl pokud možno sen vědomý a nikoli nevědomý. Obraz ukazuje, že sníme-li vědomě, tedy uplatňujeme efektivně tvůrčí imaginaci, může nám život nadělit…
„Kdo umí zacházet se svou nehybností, dlouze ji míchat a tím opatrně přivést k životu?“ Lao´C Ano, kdo z nás umí trpělivě vyčkávat, až se znamení na semaforu života změní na zeleno? Kdo umí proměnit ošklivé, co vstupuje, na krásu při výstupu. Hněv na pochopení.…