Slunce, moře a sny…na plátně. Nezávislé na podzimních plískanicích, mrazivých ránech a všudypřítomné šedi
Bílá. Symbol čistoty. Světla. Šaty nevěsty, bílé písečné pláže, sněhové pláně, racci i andělská křídla..
Nepopsaný list papíru. Všechny barvy spektra. Možnosti, ty žité i dosud či nikdy neprožité. Plnost prázdnoty. Potenciál všech variant.
A nebo jen..ten báječný pocit, léta, slunce, dovolené. Vlnící se Afrodíté.. z bělostné pěny. Prchavého okamžiku, který chci znovu procítit.
Není to jen tak. Pod povrchem poklidu se ukrývá dračí sopečná míza. Je třeba vážit každý krok. A není to tak vždy? Zákonem příčiny a následku není krok, který by neměl své důsledky. Žádoucí i nepříjemné. I nevykročení je rozhodnutí.
Obraz „Světlo a stín“ ukazuje nutnost pochopit a přijmout sebe sama. Jen tak dokážeme bezpodmínečně přijmout i druhé lidi. Principem zrcadlení. Rovnováhou sil. Naše světlé, otevřené, projevené, zjevné stránky vyvážit těmi ukrytými, neprojevenými, i nám samotným utajenými vlastnostmi. Obraz nabádá k otevření našich nejtajnějších zákoutí, k…
Když se nás dotkne láska, ta jemná, bezpodmínečná síla, naše srdce zaplaví něha. Není to spalující vášeň ani závislostní kmitání mezi bolestí a nadšením. Na obraze se promítá skutečné propojení, spříznění duší a láska bez podmínek. A není důležitý předmět tohoto citu. Láska mateřská, láska…