Jednoduchost. Plnost. Propojení všech věcí. Světlo a stín. Obraz jde do skutečnosti za slovy. Do autentické jednoznačné přítomnosti. Přináší poselství vnitřního klidu. Dokonalé harmonie spočívající nikoli ve statické strnulosti, ale v proudění všech věcí, dějů.
Tao je prázdná nádoba. Má v sobě potenciál všech možností. Jako náš život.
Máme se dost rádi? Necháváme se dostatečně hýčkat a opečovávat? Dovolíme si to? Všechno vychází z nás. Když jsme k sobě dost laskaví, nedovolíme, aby nám někdo ubližoval. Chráníme se. Dopřáváme si láskyplnou péči. A pak jsme schopni milovat a býti milováni. Kvést do krásy.
Žijeme skutečný, autentický a naplňující život? Nebo neskutečný, cizí život, přecpaný triviálnostmi? Nezávisle na dětství i neblahých životních okolnostech můžeme růst. Probudit se z masové hypnózy strašení a závislostí do svého pravého já. Statečného, svobodného, probuzeného žití.
Siesta. Pro mnoho jižních národů běžný pojem. Nutnost, vedoucí k ochraně těla a pohodovému životnímu stylu. Můžeme se na ni naladit, ačkoli venku fičí vítr nebo se z nebe spouští nekonečné proudy vody? I když obloha vypadá, jakoby na ní někdo zapomněl odložený ocelový poklop?…