Je tady. Všudypřítomná Síla. Tvořící, bořící, transformující. Za každým skutkem, situací, emocí. Nekonečná, věčná, neviditelná i zhmotnělá. Tvoří květ života, matrici, podklad. Plátno, na kterém malujeme svět. V okamžiku vymaže hrubě nakreslené čáry a zdokonalí neumělý výtvor. Ať chceme nebo ne. A my jen koukáme, k čemu že nás ten život posunul! Někdy láteříme, někdy žasneme.
Kéž bychom dokázali z nadhledu vidět ty siločáry života a pochopit celkový obraz. Vždy je dokonalý.
V hlubinách moří jsou námi neprozkoumané světy. A možná k nim má přístup každý z nás. Bez ploutví a kamer můžeme zahlédnout divokou přírodu a nespoutanou krásu. Ve snech, meditacích a obrazech se napojíme na naši fantazii, schopnost uvidět i nespatřitelné. Třeba tento mořský kaktus,…
Procitni a nebude, co vysvětlovat. Probuď se a oceníš, o čem „v realitě“ sníš. Otevři svůj vnitřní zrak a spatříš ráj. Pak všechno a každý, koho se dotkneš bude proměněn.
Celistvá bytost. Animus a anima. Žena a vnitřní muž. Muž a vnitřní žena. V nekonečné záplavě světa her a okolností, být stále u sebe. Ve spojení. Se sebou, s druhými. Vědomí, láskyplní. Máme svůj věčný odraz v druhém člověku? Nebo spíše ve říši Platónových ideí?…