Gaia. Matka země. Živoucí a oživující nás svými prameny, krůpějemi i mořskými hádankami. Bohatá poklady země, drahými kameny, krystaly léčící náš lidský nepokoj. Pevná po věky, skalami jako opěrnými sloupy k nebesům. A barvená nekonečnou paletou zelení, projasňující naši mysl i plíce.
Oko fotografa ani paleta malířova nemůže zachytit tu nádheru, rej barev, vůní, měkkost trávy a chuť vody lesního pramene. Ale mohu vám dát alespoň odlesk té slávy života, potěšit oko a zasít semeno imaginace. Otevřít bránu dovednosti, kterou my lidé disponujeme, aniž o tom vždy víme. Schopnosti ponořit se do hlubin denního snění a díky své představivosti se ocitnout na místě, které nás oživí a naplní energií. Je to jen naruby obrácená tendence představovat si problémy a trápit se jimi.
Probuďme tuto dávnou znalost a načerpáme Sílu, ať se právě nacházíme kdekoli.
