Siesta. Pro mnoho jižních národů běžný pojem. Nutnost, vedoucí k ochraně těla a pohodovému životnímu stylu. Můžeme se na ni naladit, ačkoli venku fičí vítr nebo se z nebe spouští nekonečné proudy vody? I když obloha vypadá, jakoby na ní někdo zapomněl odložený ocelový poklop? I když na nás čeká plný stůl nevyřízených papírů nebo nádobím překypující kuchyňský kout?
Odpověď je nasnadě: ‚Můžeme‘. Nebo spiš lépe: ‚Musíme!‘ Chceme-li být zdraví a dobře naladěni. Být v proudu pozitivních vibrací. Být nezávislí na tom, co je kolem nás. Mít energii. Být ve své síle.
Tak ačkoli se to nehodí naší hektické mysli a výkonnostnímu standardu uhoněné společnosti…usedněme a zastavme chvat. Odpočívejme a radujme se. Siesta je tu. My jsme ti, kteří rozhodují, zda-li se zastaví. My jsme ti, kteří rozhodují o kvalitě svého života a svého zdraví.
Obraz nás nabádá k odpočinku. Ať už je to pod palmami nebo zachumláni v křesle. Na čem záleží je rozhodnutí dopřát si to! 😉
