V živoucím „tichu“ zahrady, obestřena sněním, zpěvem ptáků a štěkotem psů se ve mně narodila báseň…. Je tu pro vás 🙂
ČAS jako stabilní veličina neexistuje, utíká nám různě, podle toho s kým jsme a co děláme. Může se vléct, může uhánět. A snem mystiků je bezčasí. Pravý stav šťastné Duše. Dopřejme si ho! Život se nám stane Radostí..
Báseň pro ty, kteří stejně jako já touží najít rovnováhu, střed svého Bytí tady na zemi…aniž by přitom zapomínali žít. S radostí, láskou a vášní k Životu, dokud jsme tu 🙂
Všichni kolem se nás snaží přesvědčit, že Život je složitý a je třeba jej neustále řešit a řešit. Ale to je jen hra mysli. Pravdou je, že Život je sice tajemný, neznámý a neuchopitelný, ale ty nejpodstatnější věci jsou snadné. Když si to nebudeme komplikovat…
Přijde chvíle, kdy člověk dojde na konec Cesty, lehce znejistěn tím, co nastane teď. A v ten okamžik bezčasí náhle zjistí, že to je jen odpočívadlo a další malebná Stezka se pro něj vine do údolí. Tak také pro mě se po prošlapané Cestě Poznání…
Odkud pocházíme – kam jdeme – a proč přicházíme na tento Svět? Když si, oproštěni od běžného vidění, zatančíme se svou Duší souladný tanec, uvědomíme si, že Jiný svět, ze kterého jsme přišli, nám dal poklady. A o ně je třeba se rozdělit. I když…
Naše srdce ví, kudy jít…to jen náš hloupý zvyk nad vším rozumovat namísto prožívání; zvažovat pro a proti namísto skoku do živoucího Neznáma. To jen náš strach, fantazírující katastrofické scénáře, nám brání Žít s otevřeným srdcem, dávat úsměv a projevovat lásku… Najdeme-li v sobě…
Rány a bolesti, kdopak je nezná? Kdopak kdy nevyčítal světu a lidem kolem sebe, že mu je udílí? Jen… možná ty nejhlubší jsou vedeny laskavou rukou Osudu, který nám ukazuje, kudy nemáme chodit, s kým více neproplétat naše životy, kde jsme vedeni našim chtěním, vůlí…
