„Kdo umí zacházet se svou nehybností, dlouze ji míchat a tím opatrně přivést k životu?“ Lao´C Ano, kdo z nás umí trpělivě vyčkávat, až se znamení na semaforu života změní na zeleno? Kdo umí proměnit ošklivé, co vstupuje, na krásu při výstupu. Hněv na pochopení.…
Tao, o kterém se promluví, už není pravé Tao. Proto oklikou, příměry, příklady, obrazem, písní, letmým dotekem.. kroužíme kolem tohoto pojmu. Tao. Velké mysterium. Vše, co nás obklopuje a cosi navíc. To, co je za slovy, plnost v prázdnotě. Smysl všech věcí. Nádoba ducha. Bůh.…
Jak málo je toho, co o sobě doopravdy víme! Trocha střípků z hodnocení druhých, něco málo z životních peripetií a zamotaného klubka naší mysli. Přeháním? No, bez úsilí hledače pokladů, odvahy dobrodruha a stopování hodného geniality Herkula Poirota, by to nevypadalo jinak. Pohroužit se do hlubokého…
Celistvá bytost. Animus a anima. Žena a vnitřní muž. Muž a vnitřní žena. V nekonečné záplavě světa her a okolností, být stále u sebe. Ve spojení. Se sebou, s druhými. Vědomí, láskyplní. Máme svůj věčný odraz v druhém člověku? Nebo spíše ve říši Platónových ideí?…
Vše je jedno. Jsme spojeni s listem, snítkou máty, kamenem, celou planetou i nejvzdálenější hvězdou galaxie. Propojení si uvědomíme ve chvíli, kdy mátový odvar ochladí horkost našeho těla, krystal očistí prostor a květina nám děkuje za péči a závlahu.. Kdy stoupáme na horu a v…
Slunce, moře a sny…na plátně. Nezávislé na podzimních plískanicích, mrazivých ránech a všudypřítomné šedi Bílá. Symbol čistoty. Světla. Šaty nevěsty, bílé písečné pláže, sněhové pláně, racci i andělská křídla.. Nepopsaný list papíru. Všechny barvy spektra. Možnosti, ty žité i dosud či nikdy neprožité. Plnost prázdnoty.…
Přišlo to v jednom okamžiku. Projevil se svět. V nekonečné pestrosti a nádheře divadelních převleků. v jeden okamžik tu bylo vše. Rej masek, záře i stíny. A tak den co den se s úsvitem rodí i celý náš vesmír. Proloupnutím oka, rozevřením zřítelnic nastává zrod…
Vesmír. Nekonečně přátelský. Srdečný a láskyplný. Vesmír, jako hřejivá kolébka našich snů. Je to na tvém vidění. Vnímání. Na tvém postoji. Jsi tvůrce svého světa. Vesmírnosti kolem nás i v nás. Já ho vidím jako otevřenou náruč! A co ty?
Jak propojit oheň, vodu, zemi a vzduch? Zeptejte se přírody. Umí to dokonale! Bytosti vodní, rusalky, vodníci, sirény, mořské panny… nás propojují s neviditelným světem pod hladinou. Vodní živel v člověku probouzí city, fantazie, víry emocí..i nekonečné říše nevědomí. Voda je symbolem života a hlubinou…
Není to jen tak. Pod povrchem poklidu se ukrývá dračí sopečná míza. Je třeba vážit každý krok. A není to tak vždy? Zákonem příčiny a následku není krok, který by neměl své důsledky. Žádoucí i nepříjemné. I nevykročení je rozhodnutí.
Žijeme skutečný, autentický a naplňující život? Nebo neskutečný, cizí život, přecpaný triviálnostmi? Nezávisle na dětství i neblahých životních okolnostech můžeme růst. Probudit se z masové hypnózy strašení a závislostí do svého pravého já. Statečného, svobodného, probuzeného žití.
Je jedno kde a jak dlouho. V týpí nebo v maringotce. Na břehu jezera nebo v srdci velkoměsta. Být sám se sebou.Se svým vyšším já a celým svým životním příběhem. Být alespoň na chvíli poustevníkem, oproštěným od vlivů zvenčí. Od lákadel, které nás odvádí od…